Výročí v totalitním státě, část 1.

Pravidelné oslavy svátků a významných dnů patřily k základním prostředkům demonstrace moci KSČ. Pompézní oslavy 1. máje, VŘSR nebo Vítězného února byly totalitní propagandou prezentovány jako sepětí pracujícího lidu Československa s politikou KSČ.

Kromě přesvědčených komunistů však davy účastníků manifestací tvořili většinou apolitičtí obyvatelé, kteří účast na režimních akcích přijímali jako nepříjemnou povinnost, které se prakticky nešlo vyhnout (podobné to bylo u dětí a mládeže – které se jako pionýři oslav účastnili automaticky v rámci provozu škol). Účast na oficiálních akcích byla často vyžadována a jejich ignorování přinášelo osobní perzekuci ze strany zaměstnavatelů (zejména nechvalně proslulých kádrových oddělení).

25. únor, Den vítězství československého pracujícího lidu
Výročí komunistického převratu z 25. února 1948, tzv. Vítězný únor, byl pravidelně oslavován shromážděními příslušníků Lidových milicí a dalších organizací Národní fronty, na Švermově náměstí nebo ve společenských prostorách.

8. březen, Mezinárodní den žen
Jeden z nejmasovějších svátků v socialistickém Československu byl slaven na všech společenských úrovních – od delegací vybraných žen u vrcholných politiků KSČ přes slavnostní setkání na úřadech po oslavy na pracovištích. Pro oficiální akce MDŽ byly typické zdravice pionýrů, hold ženám-pracovnicím v rámci socialistického zřízení a předávání květin (typické byly rudé karafiáty) a upomínkových předmětů. V Jablonci se oficiální akce
konaly například v sále hotelu Praha. V šedivé socialistické každodennosti pak oslavy MDŽ bývaly příležitostí k večírkům a „oslavám“ do pozdních nočních hodin.

Příště připomeneme slavné májové dny a další významné dny v komunistickém kalendáři.