Vláčky

Při pohledu na cenu jednotlivých prvků modelové železnice, kdy například nejlevnější model lokomotivy stojí bezmála 2 000 korun, dnes někdo jen stěží dokáže uvěřit tomu, jak se z „vláčků“ mohl stát za socialismu doslova fenomén, který nechyběl v téměř žádné tehdejší rodině. Tak to ale přesně bylo a důvodů, proč se tak stalo, bylo hned několik

V první řadě se modelová železnice vyráběla v tehdejší Německé demokratické republice (NDR), takže na rozdíl od nedostatkového zboží ze Západu, byla poměrně snadno dostupná. I když pamětníkům a pravidelným návštěvníkům obchodů Mladý technik, kde se za socialismu modely mašinek a vláčků prodávaly, se při slovním spojení snadno dostupná jistě vyloudil na tváři ironický úsměv. Druhým důvodem značného rozšíření modelové železnice v tehdejším Československu byla i ta skutečnost, že její ceny neodpovídaly realitě a byly do značné míry dotovány. Model lokomotivy se tak například dal pořídit už za 120 korun. O to větší bylo vystřízlivění po sjednocení Německa, kdy se takřka přes noc vyšplhala cena takové lokomotivy na úroveň jednoho tehdejšího průměrného platu! Dalším nezanedbatelným důvodem obliby modelové železnice za socialismu byla samozřejmě nízká konkurence, způsobená nejen téměř dokonalým embargem na dovoz hraček ze Západu, ale také neexistence lákadel současné doby – internetu, mobilních telefonů nebo výkonných počítačů.

Modelová železnice se na území někdejší NDR začala vyrábět už krátce po II. světové válce, a státní podnik PIKO (Pionier Konstruktion) tak mohl první vlakovou soupravu pod názvem Pico Express představit už na veletrhu v Lipsku v roce 1949. Modely byly vyrobeny v měřítku 1:87, v prostředí modelové železnice známém jako H0. Časem se objevily také lokomotivy a vagony v měřítku 1:160 (N) a o něco později i 1:120 (TT). Posledně jmenovaná velikost byla jak v NDR, tak u nás, velmi populární. Železniční modely v tomto měřítku vyráběla východoněmecká společnost Zeuke & Wegwerth, která se v roce 1972 přeměnila na státní podnik Berliner TT-Bahnen. Její výrobky byly tak kvalitní, že se nevyvážely pouze do zemí socialistického bloku, ale také na Západ (tehdejší Spolková republika Německo, Belgie nebo Velká Británie). Podobně jako mnoho jiných východoněmeckých firem ani výrobce modelů TT železnice se nedokázal vyrovnat s novou ekonomickou a společenskou situací po sjednocení Německa a v roce 1993 zkrachovala. Krátce nato ale začala žít nový život, když její výrobu převzala společnost Tillig se sídlem v městečku Sebnitz, ležícím nedaleko česko-německé hranice, hned naproti Dolní Poustevně.

Tradice modelové železnice tak žije dál, i když už zdaleka ne v tak masovém měřítku, jako kdysi za socialismu.