Uzavírám vás do svého srdce

Mezi nejvýznamnější duchovní představitele naší země bezesporu patřil Josef Beran. Pohnutý osud, který jej na léta zbavil svobody, ho nakonec dovedl až do Vatikánu, kde před smrtí působil jako kardinál. Kvůli vyhnanství z vlastního domova spočinul po boku papežů v kryptě svatopetrské baziliky.

Narodil se 29. prosince 1888 v Plzni v katolické učitelské rodině. Po úspěšném složení maturity na tamním gymnáziu v roce 1907 se rozhodl pro kněžskou dráhu. V říjnu téhož roku přijel do Říma a zahájil studium na Ateneu. V roce 1909 složil bakalářskou zkoušku, o dva roky později licenciát a v roce 1912 doktorát teologie. Po skončení studií v Římě v roce 1912 odjel domů do Plzně, kde 5. července sloužil svou první mši svatou na domácí půdě. Postupně působil jako kaplan v Chýši u Žlutic na Karlovarsku, v Proseku u Prahy a v pražském předměstí Michli. V roce 1917 mu pražská univerzita nostrifikovala jeho římský doktorát a v září téhož roku byl jmenován profesorem.

Po 17. listopadu 1939 se postavil za solidaritu českých bohoslovců, často byl proto volán na gestapo k výslechu, bylo mu vyhrožováno zatčením. Nedlouho po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl 6. června 1942 zatčen, internován a krutě vyslýchán ve věznici na Pankráci. Odtud byl převezen do koncentračního tábora v Terezíně, později do Dachau. V lednu 1943 dostal tyfus. V této době učinil slib: „Vrátím-li se do vlasti, vynasnažím se, abych nikomu nic neodepřel, zač budu prošen, pokud to bude v mých silách a nebude to odporovat vůli Boží.“

Dne 25. května 1945 se vrátil do Prahy a 4. listopadu 1946 byl papežem Piem XII. jmenován 33. pražským arcibiskupem. Po únoru 1948 se ale ocitl v prudkém sporu s komunistickou mocí, proti jejíž snaze podrobit si církev rezolutně vystupoval. Ve strahovském klášterním kostele pronesl veřejně dne 18. června 1949 jedno ze svých posledních kázání, ve kterém vyzval věřící lid k větší jednotě s biskupem, k vytrvalosti a lásce ke Kristu v této těžké době. O den později, v neděli 19. června, se o slavnosti Božího Těla měl konat průvod. Katedrálu však obsadili členové Lidových milicí a příslušníci StB. Arcibiskup se stal vězněm ve vlastním domě a tím začala jeho internace. Za svůj neústupný postoj byl v letech 1949–1963 protiprávně internován na různých místech Československa.

Dne 10. ledna 1965 ho jmenoval papež Pavel VI. kardinálem. Zpráva o jmenování byla zveřejněna 25. ledna 1965. Dne 19. února 1965 mu vláda umožnila odlet do Říma, avšak bez možnosti návratu do vlasti. V Římě byl přijat do sboru kardinálů a převzal odznaky kardinálské hodnosti. Byl mu zároveň přidělen titulární kostel sv. Kříže (Santa Croce in via Flaminia). Ihned po příjezdu do Říma se zapojil do práce II. vatikánského koncilu, kde dne 20. září 1965 vystoupil se zásadním projevem k otázkám náboženské svobody a svobody svědomí a vyslovil se pozitivně k rehabilitaci Mistra Jana Husa.

Dne 25. ledna 1969 přednesl pro český lid ve Vatikánském rozhlase projev ke tragickému činu Jana Palacha, který se upálil na protest proti okupaci Československa vojsky tzv. Varšavské smlouvy. Dne 14. února sloužil mši svatou společně s papežem Pavlem VI. v kostele sv. Klimenta v Římě při výročí 1 100 let od smrti sv. Cyrila. Na svátek sv. Jana Nepomuckého 16. května 1969 se zúčastnil oslavy tohoto patrona české bohoslovecké koleje Nepomucenum. Druhý den, 17. května dopoledne, umírá smířen s Bohem a lidmi. K umírajícímu přispěchal i sám Svatý Otec Pavel VI., bohužel už českého kardinála nespatřil živého, a tak alespoň bratrským políbením prokázal zemřelému lásku a úctu.

Josef Beran zemřel bez možnosti spatřit znovu svou vlast. Jeho ostatky byly do Prahy převezeny až v roce 2018 a uloženy v kapli sv. Anežky České v katedrále sv. Víta. Proces kardinálova blahořečení byl započat v roce 1998.

Zdroje:

https://www.ceskatelevize.cz/porady/126166-josef-kardinal-beran/

http://kardinaljosefberan.cz/zivotopis/