Soudní proces se členy VONS

V roce 1978 skupina signatářů Charty 77 usoudila, že by měla vzniknout instituce, která by se zabývala pomocí politickým vězňům a politicky pronásledovaným. Hlavním důvodem bylo, že lidé jako například Václav Havel či Ludvík Vaculík dospěli k závěru, že zatímco oni jsou na veřejnosti známí, a proto si na ně StB příliš netroufla, existuje také řada politicky pronásledovaných občanů, kteří jsou perzekuováni daleko více, protože je mezinárodní veřejnost nezná, a tudíž nemají žádnou mediální ochranu.

27. dubna 1978 byl proto ustaven Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, známý pod zkratkou VONS. Jako nezávislá instituce vznikla v době velkých represí, aby v duchu Charty 77 sledovala případy porušování lidských práv v tehdejším Československu. Výbor se zabýval případy osob trestně stíhaných, vězněných za projevy svého přesvědčení nebo oběťmi policejní či justiční svévole.

Nedlouho po založení výboru bylo šest jeho hlavních představitelů - Otta Bednářová, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Václav Havel, Dana Němcová a Petr Uhl - ve vykonstruovaném procesu za svou aktivitu ve výboru odsouzeno k trestům odnětí svobody od dvou do pěti let. Soudní proces, který se stal jedním z nejznámějších ve východním bloku, byl zamýšlen větší, ale pod tlakem zahraničních médií a české veřejnosti státní moc ustoupila a před soudem se nakonec ocitlo jen členů šest. Dvoudenní hlavní líčení bylo zahájeno 22. října 1979 před Městským soudem v Praze za předsednictví JUDr. Antonína Kašpara. Dle rozsáhlé obžaloby souzení „z odporu proti socialistickému státnímu zřízení republiky a se záměrem podporovat antikomunistickou zahraniční propagandu a v úmyslu vyvolávat mezi obyvatelstvem republiky nepřátelství proti socialistickému státnímu zřízení republiky, založili nelegální organizaci, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných“. Ve svých sděleních údajně hrubě napadali bezpečnostní orgány, prokuraturu, soudy, písemnosti poskytovali zahraničním centrálám, emigrantskému tisku, Pelikánovým Listům a Tigridovu Svědectví. Summa summarum zveřejňováním objektivních, pravdivých informací podvraceli republiku. Zájmem tehdejší moci bylo proces co nejvíce utajit, proto se jednání konala za striktně omezené účasti. Stal se však pravý opak. Davy přátel souzených byly před soudní budovou surově rozehnány, a to včetně představitelů zahraničních delegací, mnozí z našich občanů zadrženi a předvedeni k výslechům, někteří rozvezeni po středních Čechách, odkud museli dojít kilometry k nejbližšímu spoji domů. Proces vyvolal obrovskou vlnu solidarity u nás i v zahraničí.

VONS sepisoval informace o pronásledování jednotlivých osob, které pak posílal na vědomí Federálnímu shromáždění. Veškeré informace rovněž poskytoval zahraničním médiím. To byl jediný způsob, jak docílit toho, aby se veřejnost o těchto lidech a jejich osudech něco dozvěděla. Celkem měla tato organizace přibližně tři desítky členů, několik z nich se z tehdejšího Československa vystěhovalo, ale přesto se dále podíleli na práci výborů ve Velké Británii, Rakousku, Francii a Švédsku. Doslova všichni patřili mezi lidi pronásledované státní mocí, kteří si za projevy svého přesvědčení odpykali dlouhá léta ve vězeňských celách.

Jen do prosince roku 1989 vydali více než tisíc sdělení týkajících se důležitých informací o trestním stíhání. Starali se také o postižené lidi a jejich rodiny a poskytovali jim morální, právní a potřebnou materiální pomoc.

Prameny a Foto:https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1383662-vystava-pripomina-proces-se-sesti-cleny-vons-z-roku-1979

http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=103&clanek=031011