Smrt Stalina a Gottwalda

V březnu roku 1953 zemřel sovětský diktátor Josif Stalin, vzápětí ho následoval i jeho československý souputník Klement Gottwald, který se ještě stihl zúčastnit jeho pohřbu.

Generální tajemník ÚV KSSS Josif Visarionovič Stalin scházel fyzicky i duševně už od skončení války roku 1945, kdy prodělal srdeční infarkt. Rostla jeho paranoia, posiloval opatření k ochraně svého života. V listopadu 1952 nechal zatknout svého osobního doktora Vladimira Vinogradova a několik dalších specialistů z kremelské lékařské kliniky a obvinil je z židovského spiknutí a vražd předních funkcionářů. Zdálo se, že nastává další vlna perzekucí. Prvního března 1953 ale Stalina postihla mrtvice. Ochrnul a u jeho lůžka permanentně hlídalo vystrašené politbyro. Nakonec dne 5. března 1953 ve věku sedmdesáti tří let zemřel. Jeho ostatky byly uloženy do mauzolea na Rudém náměstí po boku Lenina.

Po jeho smrti se rozpoutal boj o nástupnictví mezi kroužkem Stalinových věrných, spojených roky strávenými v podivné atmosféře strachu a intrik. Předsedou rady ministrů se stal Georgij M. Malenkov a zprvu byl i "prvým mužem" režimu. Politbyro se v létě 1953 zbavilo všemi obávaného šéfa tajné policie Lavrentije Pavloviče Beriji. Jeho soudruzi jej nechali zatknout a zastřelit.

Prvním tajemníkem KSČ se stal Nikita Sergejevič Chruščov, postupně se zcela osamostatnil a počátkem roku 1955 nechal nahradit Malenkova v roli předsedy vlády Nikolajem A. Bulganinem.

Na Stalinův pohřeb odcestoval letecky přes námitky lékařů do Moskvy i jeho "věrný žák", prezident  a předseda KSČ Klement Gottwald. Když se o několik dní později vrátil, jeho zdravotní stav se prudce zhoršil a 14. března na následky prasklé aorty zemřel. Jeho zdraví bylo již řadu let špatné, trpěl třetím stádiem syfilidy a následky choroby násobily i špatné návyky - pití alkoholu a kouření. Hlavou státu byl pět let. Nesl zodpovědnost za politický vývoj v zemi po roce 1948, za nezákonnosti, policejní zvůli i justiční teror. Za jeho vlády se počátkem padesátých let odehrálo mnoho politických vykonstruovaných procesů.

Gottwaldovo nástupnictví bylo v porovnání se Stalinovým vyřešeno klidněji. Prezidentem se stal dosavadní předseda vlády Antonín Zápotocký. Funkce předsedy komunistické strany zůstala neobsazena. Napětí přesto narůstalo mezi Zápotockým a mladším aparátčíkem Antonínem Novotným. Ten se stal v březnu 1953 šéfem aparátu KSČ a od září 1953 prvním tajemníkem komunistické strany.

Stalinova a Gottwaldova smrt bývá označována za konec etapy teroru. Skutečností zůstává, že politické procesy běžely v Československu dál. Byl to určitý, i když zpočátku nezřetelný předěl. Nedošlo k přehodnocení politiky komunistického teroru, kterou oba ve svých zemích a Stalin i v celém východním bloku ztělesňovali. Nicméně stalinistický koncept neustálého zostřování třídního boje, a tedy nejotevřenějšího násilí, byl nenápadně opouštěn.

Jak bylo pro období počátku moci komunistů typické otevřené brutální násilí a pohrdání zákony, pro další etapu, datovanou jarem 1953, je to spíše všednost skrytého násilí. Pro další období je tak typická spíše nenápadná represe všedního dne: pomalá, ale faktická likvidace odporu v pracovních táborech a uzavřených celách.

Zdroje:

http://www.totalita.cz/50/50_01_008.php

https://echo24.cz/a/SU93i/povinny-smutek-a-velkolepa-tryzna-par-dni-po-stalinovi-zemrel-gottwald