Slovo do vlastních řad

V sobotu 17. května 1969 bylo v Rudém právu publikováno prohlášení Slovo do vlastních řad. Manifest vyjádřil podporu novému vedení KSČ v čele s Gustávem Husákem a kritizoval činnost Svazu českých novinářů v roce 1968. V období do 9. června 1969 ho podepsalo tři sta padesát novinářů a pracovníků médií – v zájmu „prospěchu našeho lidu a vskutku životním zájmům našich národů“ se přihlásili „bezvýhradně k myšlence proletářského internacionalismu“.

„Hluboce se nás dotklo, že se na stránkách našeho tisku, v relacích rozhlasu a televize dostali ke slovu ti, kteří znevažovali přátelství se Sovětským svazem. To nelze omluvit ničím, ani údajnou snahou »dát každému slovo«, dát zadost právu na svobodné vyslovení názoru. Vždyť byli současně napadáni všichni, kdo své přátelství k Sovětskému svazu neskrývali. Tito lidé byli nejen zbaveni svého práva na svobodu slova, ale nadto veřejně pomlouváni a špiněni, označováni dokonce za »zrádce« a po srpnových dnech za »kolaboranty«. Novináři, kteří proti tomu ve vlastních listech chtěli vystoupit, byli šikanováni a bylo jim znemožněno psát. Z pole pozornosti přitom zcela unikla úloha těch, kteří utekli na Západ, ať již ze strachu, který sami napomáhali vytvářet, anebo z pocitu viny, kterou, jak tušili, nebudou moci dlouho skrývat před našimi národy.“

Ve Slovu do vlastních řad, které vzniklo přímo v aparátu ústředního výboru komunistické strany, byly pak sdělovací prostředky obviněny z šíření protisovětských vášní a z „úsilí o soustavnou dezorientaci naší veřejnosti“. „Každý poctivý a odpovědný člověk už krajně touží po tom, aby bylo možné pracovat v klidném ovzduší,“ k čemuž bylo podle autorů Slova do vlastních řad potřeba provést určitá „administrativní opatření“, a to v podstatě znamenalo „vyhodit“ kritické novináře z práce či zastavit jejich časopisy.

V červenci se pak konal celostátní aktiv novinářů-komunistů, který se věnoval zhodnocení podílu médií na událostech roku 1968. Aktiv požadoval vytvoření podmínek, které by zabránily zapojení médií „do aktivit nepřátelských režimu“. Následovalo odvolávání šéfredaktorů, stranické pohovory a vylučování novinářů z KSČ – což pro řadu z nich v důsledku znamenalo nucené ukončení novinářské činnosti. Asi z 3 300 novinářů musela do ledna 1971 zanechat svého povolání celá jedna třetina, sto šedesát pět jich emigrovalo. Ze Svazu českých novinářů bylo v roce 1969 vyloučeno přes osm set členů označených za výrazné představitele pravicového oportunismu, pražská organizace svazu byla dokonce 8. září 1969 zrušena úplně.

Text Slovo do vlastních řad je možné považovat za symbol konce relativní svobody slova, která u nás existovala v letech 1968 a 1969. Již na počátku dubna 1969 byla zavedena předběžná cenzura a pozastaveno vydávání prvních periodik, která stála v opozici k nastupujícímu prosovětskému vedení země. Podle výnosu Českého úřadu pro tisk a informace se měli novináři napříště kromě kritik spojeneckých zemí a vedení strany a státu vyvarovat také „negativních emocionálních publicistických projevů, které mohou způsobit vážné znepokojení veřejnosti“.

Signatáře Slova do vlastních řad čekala v příštích dvaceti letech poměrně dobrá kariéra komunistických propagandistů. Nucený odchod mnoha zkušených novinářů a silný důraz kladený na propagandistické zaměření jednotlivých listů znemožňoval provozovat žánrově a obsahově kvalitní žurnalistiku. V ideologicky vypjatém období sedmdesátých let tak došlo k obsahové i formální stagnaci, jednotvárnosti a jazykové a stylistické chudobě, a to především u denního tisku.

Zdroje:

https://www.lidovky.cz/noviny/slovo-do-vlastnich-rad.A090520_000020_ln_noviny_sko

http://dvacatestoleti.eu/data/files/MH_ML_11_duben1969_list1989(1).pdf