Sjezd Svazu československých spisovatelů

Koncem šedesátých let se rychle vyhrocovaly vztahy mezi komunistickou mocí na straně jedné a československými spisovateli na straně druhé. Svojí měrou k tomu přispěl i oficiální postoj Československa k arabsko-izraelskému konfliktu, proti němuž protestovali spisovatelé Arnošt Lustig a Jan Procházka.

Dne 27. června 1967 byl zahájen IV. sjezd Svazu československých spisovatelů. Nečekaně se stal platformou otevřeného protestu proti politice vládnoucího komunistického režimu. Během tří dnů vystoupili Milan Kundera, Václav Havel, Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Pavel Kohout a další. Václav Havel ještě před sjezdem v Literárních novinách v čísle 24 uvedl, že „spisovatelská organizace by mohla mít velký význam, určitě větší než má, kdyby v praxi dělala to, k čemu se teoreticky hlásí, totiž zajišťovala materiální a duchovní podmínky pro svobodný rozvoj literatury." Dále uvedl, že „problém, který každého nejvíce pálí, je pro většinu svoboda tvorby." K přímému střetu mezi literáty a komunistickými špičkami se tak schylovalo již delší dobu.

Samotné sjezdové zasedání zahájil Milan Kundera, jehož referát, zamýšlející se nad významem kultury malého národa, později straničtí ideologové hodnotili jako inspiraci pro další kritická vystoupení. Napětí vyvrcholilo v okamžiku, kdy Pavel Kohout přednášel dopis sovětského spisovatele Alexandra Solženicyna, který komunistické vedení chtělo řadovým členům svazu zatajit. I druhý den jednání nechyběla kritická vystoupení. Velmi ostře vyzněl zejména příspěvek Ludvíka Vaculíka, který poukázal na rozpor dikce ústavy a jednání stranických orgánů. Zároveň vyslovil pochybnosti o možném dalším pozitivním vývoji stávající formy socialismu, na což shromáždění spisovatelé reagovali mohutným potleskem. Reakce mocenských orgánů na sebe nenechala dlouho čekat – Svazu československých spisovatelů byl odebrán jejich list Literární noviny, které tak byly postaveny pod přímý stranický dohled. Od čísla 40 roku 1967 se změnila hlavička novin z „Týdeníku svazu Československých spisovatelů" na „Kulturně politický týdeník". Od této chvíle byly noviny poplatné komunistické straně a v tomto duchu se nesly i publikované příspěvky, jako např. prohlášení ke sjezdu Jaroslava Kladivy: „... Některým diskutérům se zdál náš kulturní život primitivní, málo světový... pro nás socialistické Československo je příznačné zejména to, že valná část inteligence žije neustále v tvořivém kvasu.... vědecký pracovník, umělec nebo vychovatel mládeže má stejný pocit jako naši pracující v továrnách a svou činností se účastní progresivního velkého světodějného revolučního pohybu celé socialistické společnosti... tento pohyb sleduje velké komunistické cíle..."

Z KSČ byli vyloučeni kriticky vystupující literáti Ivan Klíma, A. J. Liehm a Ludvík Vaculík. Pavel Kohout dostal důtku s výstrahou, Jan Procházka byl zbaven pozice kandidáta ÚV KSČ a s Milanem Kunderou bylo zahájeno disciplinární šetření. Na tvrdší perzekuci ovšem straničtí představitelé v dané době neměli ani sílu ani dostatek času, už nedokázali zbrzdit celospolečenský reformní proces. Ten vyvrcholil Pražským jarem 1968, které však bylo záhy ukončeno tanky zemí Varšavské smlouvy.

Zdroje:

http://literarky.cz/kultura/95-literatura/10295-sjezd-spisovatel-zahajil-ped-45-lety-praske-jaro-

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10266819072-vypravej/ve-stopach-doby/1967/121-probehl-iv-sjezd-ceskoslovenskych-spisovatelu-kde-zaznely-mnohe-ostre-projevy-vyslovujici-kritiku-rezimu/