- Pink Floyd Acoustic DuoZahajovací koncert cykluvíce
- Rekreace za ROHem - putovní Putovní panelová výstavavíce
- Bratříčku zavírej vrátka - 50 letKoncert k výročí vydání legendární deskyvíce
- Rekreace za ROHem Výstava v kostele sv.Annyvíce
- POKÁČKoncert při příležitosti zahájení výstavyvíce
- Výroční koncert k 17. listopaduZávěrečný koncert k výročí sametové revolucevíce
Setři si slzy a usměj se uplakanýma očima
Básník Jaroslav Seifert se stal ztělesněním české poezie minulého století. Nobelovu cenu obdržel v roce 1984 nejen za výjimečné dílo, ale i za odvážné občanské postoje. Klasik české literatury patřil k prvním signatářům Charty 77. Jeho pohřeb v břevnovském klášteře v roce 1986 se stal tichou demonstrací proti normalizaci.
Udělení Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi bylo především velkou ranou pro normalizační kulturní politiku. Básník, patřící za první republiky k nejvýraznějším osobnostem levicové kulturní avantgardy (z KSČ byl vyloučen v souvislosti s kritikou bolševizace této strany v roce 1929, později vstoupil do sociální demokracie), byl ostře kritizován v padesátých letech za svou sbírku Píseň o Viktorce. Pak sice následovalo smíření v podobě další sbírky Maminka, obsahující kouzelné, ale z hlediska režimu naprosto neškodné návraty ke vzpomínkám z dětství. Jenže již na druhém sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1956 patřil Jaroslav Seifert mezi spisovatele, kteří ostře kritizovali poměry. Odvážil se dokonce poukázat na osudy literátů vězněných z politických důvodů.
Svými postoji získal velký respekt mezi spisovateli i ve veřejnosti a v roce 1967 byl jmenován národním umělcem. Jako úřadující předseda Svazu československých spisovatelů patřil mezi výrazné stoupence reformních myšlenek pražského jara v roce 1968 a odpůrce okupace. Po nástupu normalizace se ocitl na samém okraji literárního života a jeho sbírka Morový sloup, obsahující verše z let 1968-1970, vyšla nejprve v samizdatu. Koncem roku 1976 se stal jedním z prvních signatářů Charty 77.
Nobelova cena mu byla udělena jako pocta velké generaci českých básníků a spisovatelů meziválečné republiky, mezi jejíž poslední žijící příslušníky patřil. Udělení ceny vládnoucí režim viditelně zaskočilo, rychle však nátlak na Seiferta, aby cenu odmítl, zavrhl a soustředil se na neutralizaci možných dopadů. Využil přitom i básníkův špatný zdravotní stav, který mu nedovolil osobně si cenu ve Švédsku převzít.
Seifert čelil sledování mnoho let a kontaktům s tajnou policií se nevyhnula ani jeho rodina. Státní bezpečnost o nich vedla obsáhlý spis s krycím jménem Lípa. První svazek byl založen v roce 1954, další materiál pochází z období po roce 1977 a vrcholí kolem roku 1984 a 1985, kdy se státní moc vyrovnávala se skutečností, že dostal Nobelovu cenu. Jeho tvorbu však musel režim respektovat, pochopitelně se však soustředil hlavně na jeho sbírky z první republiky. Upravit Seiferta do podoby režimně konformního básníka se mu však nepodařilo. To si dobře uvědomovaly i tisíce nadšených ctitelů Seifertových veršů.
V lednu roku 1986 byla zřízena Nadací Charty 77 ve Stockholmu Seifertova cena, české literární ocenění, které slouží k podpoře české a slovenské literatury doma i v cizině. Je vyhlašována každoročně 22. září v předvečer básníkových narozenin za vynikající beletristické dílo, vydané nebo jinak zveřejněné v posledních třech letech v České republice nebo v zahraničí. O udělení ceny rozhoduje nezávislá porota, v níž zasedají přední spisovatelé a literární kritikové. Básník Karel Šiktanc je prvním laureátem, jemuž byla Seifertova cena udělena dvakrát, poprvé ji získal v roce 1989, podruhé v roce 2011. Držiteli ocenění jsou kromě jiných také Bohumil Hrabal, Ludvík Kundera či Václav Havel.
Foto: Hana Hamplová [CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], from Wikimedia Commons
Prameny: