Sametová revoluce

Dne 17. listopadu 1989 svolaly tehdejší oficiální i nezávislé studentské organizace do Prahy na Albertov manifestaci studentů vysokých škol. Oficiálně povolená akce přerostla v dosud největší spontánní protest proti tehdejšímu komunistickému vedení.

Ještě ráno nebyl tento den ničím výjimečný. Pro obyčejného člověka normální listopadový pátek. Většinu obyvatelstva čekaly nezbytné fronty, spojené s nákupem na víkend. Někteří plánovali odjezd na chatu či chalupu. Večer se ve zpravodajství Československé televize lidé dozvěděli, že na Národní třídě v Praze musela Veřejná bezpečnost rozehnat další z demonstrací a obnovit pořádek.

V Praze se v průběhu osmdesátých let konaly demonstrace neorganizované a tudíž nelegální, většinou u příležitosti výročí 21. srpna 1968, vzniku republiky 28. října 1918 nebo Palachova činu. O většině z nich se občané z oficiálních sdělovacích prostředků nedozvěděli, později se maximálně objevila zmínka o ztroskotancích, kteří narušili veřejný pořádek. Ti, kteří poslouchali západní rozhlasové stanice, věděli víc. A večer 17. listopadu už tušili, že tato páteční demonstrace byla jiná. Nešlo jen o zásah vodními děly a průběžné zatýkání. Nyní byla použita hrubá síla proti mladým lidem.

Tisíce lidí se po ukončení povolené části programu vydaly směrem na Václavské náměstí. Na Národní třídě byl průvod zastaven a posléze obklíčen policejními těžkooděnci. Demonstrace byla brutálně rozehnána. Mezi lidmi se druhý den rozšířila fáma o úmrtí studenta Martina Šmída. Jak později zjistila parlamentní vyšetřovací komise, zraněno bylo na šest set lidí. V prvních třech dnech po zákroku bylo ošetřena necelá stovka občanů a do konce listopadu dalších sto šedesát dva. Řada z nich ze strachu před postihem vyhledala ošetření v mimopražských nemocnicích. Nejvíce lidí bylo zraněno po úderech do hlavy a krku. Úderů na záda a břicho bylo tolik, že nebyly vůbec evidovány. Sedm lidí utrpělo těžkou újmu na zdraví – zhmoždění plic, zhmoždění mozku, poškození ledvin, zlomeniny obličejových kostí.

Co se skutečně odehrálo na Albertově, na Vyšehradě a především na Národní třídě věděli jen bezprostřední účastníci, jejich příbuzní nebo svědci událostí. Tyto informace hranice hlavního města nepřekročily. Mimopražské obyvatelstvo, které neposlouchalo zahraniční rozhlas, nemělo o ničem ani tušení. Z oficiálních sdělovacích prostředků se dozvěděli pouze oficiálně schválené a nepravdivé informace. Československá televize ten večer v Televizních novinách přinesla o manifestaci reportáž. Redaktor mj. informoval, že "celé akce se zúčastnili také studenti a občané, kteří zneužili masové události i k protisocialistickým vystoupením," a že "část shromážděných se vydala směrem do centra hlavního města, kde se pokusila narušit veřejný pořádek." V další zpravodajské relaci ve 21:30 informovala mimo jiné, že "ve večerních hodinách došlo v centru města v souvislosti s konáním pietního shromáždění k pokusům o narušení veřejného pořádku. Na místo se dostavili příslušníci pořádkových jednotek. Podle posledních informací byla přijata opatření k udržení klidu a pořádku."

Události však nabraly rychlý spád. Ještě v sobotu vstoupili studenti vysokých škol a pražští divadelníci do stávky a na 27. listopad vyhlásili dvouhodinovou generální stávku. Následujícího dne se na setkání studentů, umělců a představitelů disentu v Činoherním klubu ustavilo Občanské fórum coby mluvčí československé veřejnosti. Pražské Václavské náměstí každý den zaplnily deseti tisíce demonstrantů, protesty se postupně rozšířily do celé země. Paralyzovaná komunistická moc a její bezpečnostní aparát již nebyly schopny čelit tak masivním protestům. V pátek 24. listopadu odstoupilo vedení komunistické strany, v sobotu 25. a v neděli 26. listopadu se na Letenské pláni sešly dosud nejpočetnější statisícové demonstrace. Ke generální stávce 27. listopadu se již připojila většina veřejnosti. Nenásilné svržení komunismu, pro které se vžilo označení sametová revoluce, bylo završeno 29. prosince 1989 zvolením neformálního vůdce opozice Václava Havla československým prezidentem. Na konci byly svobodné volby a změna společenského systému.

Zdroje:

https://www.pametnaroda.cz/cs/sametova-revoluce-v-ceskoslovensku

http://www.totalita.cz/1989/1989_11.php

http://www.totalita.cz/1989/1989_1117_dem_03.php