- Pink Floyd Acoustic DuoZahajovací koncert cykluvíce
- Rekreace za ROHem - putovní Putovní panelová výstavavíce
- Bratříčku zavírej vrátka - 50 letKoncert k výročí vydání legendární deskyvíce
- Rekreace za ROHem Výstava v kostele sv.Annyvíce
- POKÁČKoncert při příležitosti zahájení výstavyvíce
- Výroční koncert k 17. listopaduZávěrečný koncert k výročí sametové revolucevíce
Projev v Červeném Hrádku
Projev plný nechtěného humoru, který se přes Svobodnou Evropu dostal na veřejnost, zazněl 17. července 1989 v místním kulturním domě v Červeném Hrádku u Plzně. První muž strany Milouš Jakeš zde ve vystoupení plném nesmyslů, sebelítosti a útoků na opozici fakticky deklaroval, že KSČ je na konci svých sil.
Od zveřejnění petice Několik vět v závěru června 1989 uplynuly tři týdny a komunistický režim se chystal k protiútoku. Generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš chtěl zmobilizovat „stranické kádry“ a na plzeňském Červeném Hrádku vystoupil před stranickými špičkami z celého kraje. Svojí řečí si však uřízl pořádnou ostudu, do zpravodajství ji nechtěla zařadit ani tehdejší televize. Záznam projevu však unikl na veřejnost a Jakeš se záhy stal terčem posměchu velké části národa.
Řeč dokládala, jak je samotná strana v rozkladu a u konce s dechem. Samotný Jakeš se navíc ještě zesměšnil tím, jak byla jeho řeč zmatečná a chvílemi nesmyslná, pletl si v ní bojlery s brojlery a komunisty přirovnal ke „kůlu v plotě“. Neopomněl brnkat na strunu závisti, když zveřejnil příjmy „milé holky“ Hany Zagorové, která s některými dalšími umělci podepsala Několik vět. Nejdůležitější ale bylo, že tehdy vůdce komunistů veřejně a poněkud bezelstně oznámil, že totalitní režim už mele z posledního. "A proto je tak důležitá ta podpora zespodu. Aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid to žádá. My s tím souhlasíme, s tím lidem. A ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě a neměli jediného slova podpory," horlil Milouš Jakeš při projevu.
Podle historiků za rozšířením kazety s nahrávkou projevu stál disident a pozdější ministr zahraničí či obrany Alexander Vondra, kterému ji přinesl literární kritik Josef Vohryzek. Od Vondry pak nahrávka zamířila do redakce Svobodné Evropy. Jakešův projev rovněž koloval mezi širokými vrstvami veřejnosti ve zvukové podobě a také s obrazem na videokazetách.
Hned na první pohled přitom bylo zřejmé, že záznam je pořízen profesionální technikou, a tak se podezření komunistických bezpečnostních složek obrátilo na televizní štáb, který na Červeném Hrádku Jakešův projev natáčel pro televizní zpravodajství. Jakeš později označil únik nahrávky za dílo tajné policie a škůdců uvnitř komunistické strany. Historik Petr Blažek z Ústavu pro soudobé dějiny s ním však nesouhlasí. "Nejsou žádné důkazy o tom, že by se tím tajná služba zabývala," říká. Jisté je, že projev byl pro vůdce komunistů "labutí písní". Netrvalo dlouho a vedení KSČ, které se zoufale snažilo zachránit hroutící se režim, nepohodlného Jakeše demonstrativně vyloučilo ze strany. Z nejvyššího funkcionáře se stal ze dne na den obyčejný důchodce.
Dopad nahrávky na situaci v tehdejším Československu však byl značný. Národ viděl bezradnost režimu, ale i velice omezené mentální a rozumové schopnosti jeho předáka. Lidé podle hodnocení historiků začali ztrácet poslední zbytku respektu vůči komunistickému režimu a po dlouhých letech normalizační éry se přestávali bát projevit svůj názor. Do listopadu 1989 už pak zbývaly jen čtyři měsíce.
Zdroj: