Poučení z krizového vývoje

Text tzv. Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ schválilo plenární zasedání ÚV KSČ 11. prosince 1970. Dokument měl představovat kolektivní poznání strany a stal se závaznou normou pro interpretace událostí roku 1968. Přijetím Poučení se uzavřela první vlna rozsáhlých čistek, které se prozatím omezily na nejvýraznější představitele tzv. pražského jara a na „očistu“ samotné strany.

V úvodu Poučení jsou smysl a společenská funkce tohoto stranou pracně nabytého poznání definovány následovně: „Ústřední výbor KSČ je přesvědčen, ze se tento dokument stane poučením pro stranu a přispěje k jejímu dalšímu politickoideovému i organizačnímu sjednocování, k upevnění jejího marxisticko-leninského charakteru, k posílení její vedoucí úlohy a k úspěšnému socialistickému rozvoji celé naší společnosti.“ Po měsících tzv. konsolidačního procesu, v jehož průběhu stranu opustilo či muselo opustit 27% členské základny – 474 tisíc komunistů, se tak KSČ dopracovala k oficiální a závazné interpretaci událostí tzv. pražského jara. Kdo se odmítl jazyku Poučení alespoň formálně podřídit, mohl v normalizační společnosti očekávat problémy (ztráta zaměstnání, kariérní pád, zákaz studií či vyloučení z vysoké školy).

Poučení z krizového vývoje nevzniklo ze dne na den. Od dubna 1969, kdy nastoupil do vedení KSČ Gustav Husák, strana intenzivně hledala oficiálně závazný jazyk interpretace událostí roku 1968. Tento normativní popis „krizového vývoje“ se rodil v rámci rozsáhlého procesu „očisty“ KSČ, v němž při „likvidaci pravicových živlů“ sehrálo klíčovou roli tzv. zdravé jádro strany – 165 tisíc členů tzv. prověrkových komisí. Před tyto komise museli předstoupit všichni komunisté v rámci tzv. výměny stranických legitimací. Pokud chtěli zůstat ve straně, byli nuceni dramatické události roku 1968 správně pojmenovat. Jazyk Poučení se v rámci tohoto drastického procesu pozvolna utvářel, klíčovou roli sehrál zejména tzv. Dopis ÚV KSČ všem základním organizacím a členům strany k výměně stranických legitimací KSČ v roce 1970, publikovaný v Rudém právu 3. února 1970. V tomto dokumentu byla instrukce ke stranickým prověrkám poprvé zasazena do ideologicky ukotvené analýzy „krizového vývoje“. Nikoliv náhodou vzniklo Poučení až po ukončení tohoto procesu vnitrostranické „očisty“ na konci roku 1970. Výrazně ho ovlivnil též přímý tlak Sovětů, kteří měli mimořádný zájem na ideologickém zdůvodnění pobytu sovětských vojsk na území Československa.

Text Poučení byl v období tzv. normalizace šířen masově. Ve velkém nákladu vyšel na sklonku roku 1970 jako příloha stranického deníku Rudé právo, v roce 1971 jej jako samostatnou brožuru ve vysokém nákladu vydalo Oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ. Paralelně vycházely speciální komentované verze, doplněné komentáři dle charakteru cílových společenských skupin. Školní verze Poučení vyšla Státním pedagogickém nakladatelství v nákladu 100 tisíc kusů dokonce pětkrát (1972, 1975, 1977, 1982 a 1988). V této podobě mělo plnit funkci pomůcky při výuce občanské nauky. Paralelně však existovala i další komentovaná vydání, asi nejelitnější verze pak byla určená pro pracovníky Akademie věd ČSSR.

Prameny: https://www.ustrcr.cz/uvod/antologie-ideologickych-textu/pouceni-z-krizoveho-vyvoje/