Poslední umučený politický vězeň komunismu

Komunistický režim nepřál svobodě slova a těm, kteří nespokojenost dávali najevo, hrozil nelehký život. Jedním z těch, kteří nesklonili hlavu a nešli s davem, byl Pavel Wonka. Tento východočeský disident byl posledním politickým vězněm komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení. Stalo se tak v dubnu 1988.

Pavel Wonka se narodil v lednu 1953 ve Vrchlabí. Po vyučení automechanikem se třikrát neúspěšně pokoušel o přijetí na právnickou fakultu, vždy byl kvůli nevyhovujícímu posudku odmítnut. Studoval práva laicky a díky jejich znalosti se stal „právníkem chudých“, pomocníkem občanů proti státu. Otevřeně kritizoval porušování zákonů státními orgány a byl za to mezi lety 1982 až 1988 třikrát vězněn. Za mříže se poprvé dostal za kritiku nešvarů v zaměstnání, oficiálně však za rozkrádání. Po propuštění z vězení v roce 1986 se rozhodl spolu se svým bratrem kandidovat jako nezávislý do Federálního shromáždění. Naplno tak odhalili absurditu tehdejšího politického systému. Dle volebního práva totiž mohli kandidovat jako nezávislý subjekt či jednotlivci. Oba muži měli sepsaný volební program a dle historiků si pravděpodobně zkoušeli, co všechno je schopný režim tolerovat a kde je hranice, za kterou jednoduše nelze vstoupit.

Odpověď výkonné moci netrvala dlouho a každý z bratrů dostal vysoký trest odnětí svobody. Jiří byl odsouzen na rok za pobuřování a Pavel na dvacet jedna měsíců nepodmíněně za hanobení ČSSR, za hanlivé výrazy o KSČ a za urážky tehdejší politické reprezentace. Pavel Wonka přirozeně s rozsudkem nesouhlasil a začal držet hladovku, při které shodil dvacet kilo. Protest nevedl k ničemu jinému, než jen ke špatnému zdravotnímu stavu. Kvůli němu a na nátlak veřejnosti byl převezen do vězeňské nemocnice na Pankráci a propuštěn v únoru 1988. Bylo mu nařízeno se pravidelně hlásit na policejní služebnu ve Vrchlabí. Nařízení však neplnil, a když vyřizoval potřebné povolení k vystěhování do západního Německa na okresní správě v Trutnově, byl znovu zadržen. Dne 20. dubna 1988 byl odsouzen na pět měsíců za nedodržení podmínky ochranného dohledu. K soudu byl dopraven na kolečkovém křesle. Proti rozsudku se odvolal, o šest dní později ve svých třiceti pěti letech za mřížemi v cele v Hradci Králové zemřel na celkový kolaps organismu. Za jeho smrt nebyl nikdo potrestán. „Ani po osmadvaceti letech od revoluce není politická vůle viníky potrestat. Na perzekuci mého bráchy se podílelo mnoho lidí a řada z nich je stále činných,“ řekl před dvěma lety Wonkův bratr Jiří.

Zpráva o Wonkově úmrtí vyvolala pobouření i ve světě. Pohřeb se uskutečnil v rodném Vrchlabí za účasti asi dvou tisíc lidí, včetně signatářů Charty 77, členů Jazzové sekce a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, ale i zástupců osmi velvyslanectví západních zemí a štábu německé televize. Po roce 1989 byl Wonka plně rehabilitován.

Od počátku devadesátých let se objevují informace, že měl být Wonka od července 1983 spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Podle historiků ale o tom hodnověrné doklady neexistují. StB Wonku evidovala jako nepřátelskou osobu a později se jej (bez jeho vědomí) neúspěšně pokusila převést do kategorie kandidátů tajné spolupráce. Kvůli nejasnostem ho odmítal vyznamenat Václav Havel, učinil tak až v roce 2013 Miloš Zeman.

Muž, který trochu nespravedlivě leží ve stínu slavnějších disidentů, byl odvahou jeden z těch nejbojovnějších. Zahynul jen krůček od svobody.

Zdroje:

https://www.ctidoma.cz/osobnosti/2019-01-14-posledni-umuceny-politicky-vezen-komunismu-pavel-wonka-byl-hrdina-s-otaznikem

https://plus.rozhlas.cz/rok-1988-smrt-pavla-wonky-dodnes-za-nebyl-nikdo-potrestan-7606342