• Pink Floyd Acoustic DuoZahajovací koncert cykluvíce
  • Rekreace za ROHem - putovní Putovní panelová výstavavíce
  • Bratříčku zavírej vrátka - 50 letKoncert k výročí vydání legendární deskyvíce
  • Rekreace za ROHem Výstava v kostele sv.Annyvíce
  • POKÁČKoncert při příležitosti zahájení výstavyvíce
  • Výroční koncert k 17. listopaduZávěrečný koncert k výročí sametové revolucevíce
foto

Pod rouškou noci

20. srpna 1968 bylo úterý, běžný pracovní den, který nijak nevybočoval z každodenního rytmu. Liberec a Jablonec právě v tento den navštívila sovětská delegace oblastního výboru KSSS z družebního Vladimiru. Byla na přátelské návštěvě Severočeského kraje.

O půl druhé v noci z 20. na 21. srpna pak vysílal Československý rozhlas Praha na všech připojených vysílačích upozornění, "aby posluchači nevypínali přijímače, probudili své sousedy a vyčkali důležité informace". Krátce před druhou hodinou je čten text prohlášení předsednictva ÚV KSČ Všemu lidu československé socialistické republiky! Ve stejné době přistály na ruzyňském letišti dva vojenské letouny s desítkami ozbrojených sovětských vojáků, kteří začali obsazovat letištní budovy, vyhánět personál i přítomné cestující. Zároveň odzbrojili a zajali pracovníky pasové kontroly.

 O dvacet minut později byl v rozhlase čten text provolání, v němž hlasatel oznamoval, že dne 20. srpna 1968 kolem 23. hodiny večer vojska Varšavské smlouvy překročila bez vědomí prezidenta republiky, předsedy vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ naše hranice. Občané byli vyzýváni, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor. Proto ani naše armáda, Bezpečnost a Lidové milice nedostaly rozkaz k obraně země. Sledy vojenských jednotek pěti "bratrských" zemí (Sovětského svazu, Polska, Německa, Maďarska a Bulharska) proudily ze všech stran do Československa. Pod rouškou noci, jako lupiči. A co nevidět začala tato obrovská síla, která se valila českými a slovenskými cestami, městy a obcemi, síla, která byla zapotřebí k potlačení rodící se "lidské tváře socialismu", probouzet i spící město pod Ještědem.

 Liberecký Vpřed toho dne připomněl devadesáté výročí založení Československé sociální demokracie a současně dvacáté výročí sloučení této strany s KSČ. Noviny přinesly rozhovor s libereckým starostou Jiřím Moulisem. Ten otevřeně souhlasil s federativním uspořádáním státu, ale zároveň navrhoval zrušení krajského zřízení jako zbytečného mezičlánku. Žádal, aby bylo v Liberci otevřeno rozhlasové i televizní studio, obnoveno vydávání deníku, chtěl, aby národní výbory byly ve svém rozhodování svobodnějšími. Liberec a jiná města by měla být postavena na úroveň okresů a podřízena přímo České národní radě, šlo mu rovněž o zvýšení rozpočtu na investice do služeb i zdravotnictví, "abychom se i v tomto vyrovnali vyspělým západním státům". Ve stejném vydání novin vedoucí tajemník OV KSČ v Liberci Ladislav Belda pravil: "Přijali jsme začátkem padesátých let sovětský model socialismu, i když zdaleka neodpovídal tradicím ani zkušenostem naší země. A tak jsme poškodili nejen sebe, ale současně i  naše vztahy, city a přátelství mezi lidem obou zemí." Moudrá slova, která byla v dané chvíli vyřčena. Čas se však krátil....

Převzato a upraveno podle knihy: Příhoda, Luboš. A potom přijely tanky. 1. vyd. Liberec: Kruh autorů Liberecka, 2009. 190 s. ISBN 978-80-254-6248-5