Pětiletky

Plánování ekonomiky se zdálo být po druhé světové válce užitečným nástrojem pro obnovu zničeného hospodářství v celé řadě zemí světa. Pro komunisty bylo ovšem plánování zcela zásadním rysem nového pořádku.

V říjnu 1946 byl Národním shromážděním schválen dvouletý plán ("dvouletka") s cílem obnovy válkou narušeného hospodářství a zvýšení průmyslové výroby o deset procent v porovnání s předválečným stavem. Důraz se kladl především na rozvoj průmyslu v ekonomicky slabších oblastech republiky, dosídlení pohraničí po odsunu Němců a vytvoření předpokladů pro odstranění přídělového systému. Dvouletka ještě nezahrnovala veškerá hospodářská a výrobní odvětví a respektovala rovnoprávnost soukromého a státního (znárodněného) sektoru. Byla však prvním direktivním plánovitým zásahem tohoto typu do ekonomiky státu.

V říjnu 1947, tedy ještě před převzetím moci komunisty, byla zahájena Ústřední plánovací komisí příprava první pětiletky. Metody plánování byly aplikovány experimentálně a za pochodu. Cílem bylo odstranění nerovnoměrností – rozložení výroby na území státu a úprava předimenzovaného textilního průmyslu. Zprůmyslnění bylo považováno již od počátku za klíč k dosažení vyspělosti země.

První pětiletý plán byl schválen zákonem č. 241/1948 Sb. a stanovil plán na léta 1949–1954. Ovšem již roku 1950 se projevily ze strany SSSR tlaky na zvýšení nárůstu výroby těžkého a chemického průmyslu. Příčinou tlaku byl zejména požadavek na zvýšení zbrojní výroby. Přes navýšení pětiletého plánu roku 1951 byla první pětiletka splněna jen zhruba v původní výši. Následující léta 1953 až 1955 byla ekonomika řízena jen náhradními ročními plány. K odborným problémům se připojily i následky čistek a procesů s odborníky.

Zákon o II. pětiletce byl schválen až v říjnu 1958. Bylo to výrazné zpoždění. Pětiletka měla probíhat v letech 1956–1960 a stala se fiaskem. V praxi se ukázalo, že dlouhodobé plánování nepřináší očekávané optimální výsledky. Reálné chování ekonomických subjektů bylo zcela jiné, než předpokládala teorie. Podniky se snažily získat co nejměkčí úkoly plánu a pak při co nejmenší námaze maximalizovat své mzdy a zisk. Nadsazovaly požadavky na materiál, investice, náklady a tak mj. zvyšovaly ceny. Využívaly ukazatel produktivity práce odvozený od objemu hrubé výroby. Vlastní výrobek, jeho využitelnost či kvalita, nebyl podstatný, stačilo množství, vyprodukované s co nejmenším úsilím. Výrobky, jejichž produkce byla náročnější, se nevyráběly, přestože po nich byla poptávka.

Už v roce 1956 se začalo hovořit o potřebě reformy. Diskuse ale nemohla překročit ideologické bariéry a pojmenovat skutečné příčiny problémů. Kritika samotné podstaty systému by byla nebezpečná. Proto byla výsledkem reforma, realizovaná v letech 1958–1960. Byla nazvána podle vedoucího týmu odborníků, náměstka předsedy Státního úřadu plánovacího Kurta Rozsypala (tzv. Rozsypalova reforma). Prvním krokem byla reorganizace podniků, z nichž byly vytvořeny výrobně hospodářské jednotky. Ty měly řídit podniky pružněji než ministerstva. Dalším bodem reformy byla úprava mzdových tarifů na reálný stav. Reforma byla prvním pokusem vylepšit systém, založený ale na v zásadě nefungujících principech. Proto se na počátku šedesátých let zhroutila.

První nástin III. pětiletky byl narýsován v létě 1958, zákon pak byl schválen v listopadu 1960. Podle plánu měl například jen v roce 1961 činit nárůst výroby v chemickém průmyslu o 78%! K zhroucení plánu začalo docházet již roku 1961, úkoly zmírněny nebyly a objem plánovaných výkonů byl dosažen s několikaletým zpožděním. Tzv. Rozsypalova reforma  právě v době III. pětiletky selhala, vina za hospodářské neúspěchy byla ale připisována vnějším vlivům – výpadku vývozu do Číny vlivem sovětsko-čínské politické roztržky, karibské krizi roku 1961 a druhé berlínské krizi v roce 1962.

IV. pětiletka probíhala v letech 1966–1970 v době pokusu o tzv. Šikovu ekonomickou reformu. Již roku 1963 byl pověřen ředitel Ekonomického ústavu ČSAV Ota Šik přípravou námětů na postup reformy. To se projevilo v promyšlenější struktuře a nižší míře investic než v dřívějších letech. Zdrženlivá investiční politika neodčerpávala tolik z národního důchodu a tak byly hospodářské výsledky této pětiletky relativně lepší. Z plánovaných kroků reformy se podařilo do pádu pražského jara realizovat ale jen málo.

V letech 1971–1975 následovala V. pětiletka. Rezervy z druhé poloviny šedesátých let využil normalizační režim k opětovným masivním investicím. Investice směřovaly do palivoenergetického komplexu s dlouhou dobou návratnosti. První polovina sedmdesátých let se díky setrvačnosti ekonomiky zdála být relativně příznivá.

V období VI. pětiletky (1976–1980) pokračovaly masivní investice, koncem sedmdesátých let se však vyčerpaly rezervy ekonomiky natolik, že bylo třeba vytvořit další pokus o reformu, nyní nazývaný "Soubor opatření". Základní vadou všech pokusů o reformu čs. hospodářství ztroskotávaly na nemožnosti sáhnout na samou podstatu plánovitého hospodářství. "Soubor opatření" byl jen opakováním polovičaté Rozsypalovy reformy z konce padesátých let. Šlo v podstatě vždy jen o přeorganizování jediného povoleného systému.

První dva roky byla VII. pětiletka (1981-1985) řízena jen ročními plány. Tak nestabilní bylo tehdejší ekonomické prostředí. V roce 1981 došlo dokonce k negativnímu přírůstku národního důchodu (-0,4%). Narůstala zahraniční zadluženost a problémy v zásobování vnitřního trhu. Z celé doby normalizace byl počátek osmdesátých let hospodářsky nejhorší. Na konci pětiletky došlo ale přeci jen k mírnému růstu národního důchodu.

VIII. pětiletka v letech 1986–1990 byla poznamenána "přestavbou". V roce 1987 byly vydány "Zásady pro přebudování hospodářského mechanismu v ČSSR" jako reakce na Gorbačovovu "perestrojku". Reforma byla reakcí na opětně krajně neutěšené hospodářské výsledky čs. ekonomiky. Přesto byla opět polovičatá. Jednou z cyklických zákonitostí plánovitého hospodaření v Československu byla skutečnost, že jakmile došlo k hospodářskému oživení, byly zisky využity k nové zkázonosné investiční vlně. Již v roce 1987 tak více než polovina podniků stanovený plán neplnila. Zavládl chaos, podniky byly v platební neschopnosti, rostla skrytá inflace.

Zdroj: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/petiletky.php