Panelová sídliště, zaostřeno na Jablonce, část 2.

Spolu s byty byla v sídlištích postupně budována další infrastruktura. Jednalo se zejména o nákupní provozovny a prodejny služeb, jejichž otevření ale mnohdy výrazně zaostávala za stěhováním do panelových bytů a obyvatelům tak způsobovalo každodenní starosti.

V sídlištních areálech byly stavěny rovněž velké školní budovy – v Jablonci nad Nisou takové školy vznikly ve Mšeně (dnešní ZŠ Arbesova a Mozartova), na Šumavě (panelovou dostavbou staré školy v ulici Na Šumavě), na Žižkově vrchu nebo po demolici tzv. Žluté školy v Liberecké ulici (kam se „přestěhovali“ i žáci na sklonku osmdesátých letech zbourané Zelené školy).

Nerealizované projekty
Události roku 1989, které započaly postupnou změnu v mnoha ohledech života, zřejmě zabránily další panelové výstavbě ve městě. Jedním z plánovaných projektů byla gigantická přestavba Proseče nad Nisou, která měla prakticky spojit  Jablonec nad Nisou s Libercem. Existovaly dokonce plány na zásadní přestavbu centra města, které byl výrazně narušily jeho dosavadní podobu.

Sídlištní každodennost
Pohled na dnešní jablonecká sídliště do značné míry není totožný s jejich obrazem v sedmdesátých a osmdesátých letech. Před revitalizací panelových domů a jejich okolí sídliště na mnoho obyvatel města působila až skličujícím dojmem, který podtrhovaly prakticky neustále přítomný stavební nepořádek (panely, nahromaděný a neuklízený materiál, odpadky) nebo nedostatečná infrastruktura v sídlištích a domech. Výrazným aspektem života v panelácích také vždy byla značná anonymita. Odcizení obyvatel panelových sídlišť je tak jedním z nejsložitěji odstranitelných dědictví minulých dob.