Pád přišel nečekaně

Už třicet let uplyne od chvíle, kdy padla železná opona a Evropa de facto ztratila svou vnitřní hranici. Dne 9. listopadu roku 1989 ve 21:20 nechali strážní na hraničním přechodu na Bornholmské ulici přejít první občany NDR do západního Berlína. Krátce před půlnocí byly masy lidí tak obrovské, že byl přechod konečně otevřen a celé město propuklo v nepopsatelné nadšení.

Důvodem pro stavbu berlínské zdi byla vzrůstající emigrace východních Němců. Počátkem šedesátých let minulého století už přecházelo do západní zóny až tisíc lidí denně. To trvalo do 12. srpna 1961. Tehdy se jen na několika přechodech do západního Berlína formálně prováděla kontrola. Pro obyvatele NDR představoval Berlín příležitost k nahlédnutí za železnou oponu, a to zejména poté, co byla vnitroněmecká hranice počátkem padesátých let obehnána přísně střeženým plotem. Dostat se tam bylo v té době ještě jednoduché - stačilo nastoupit na nadzemní dráhu a za několik minut se člověk ocitl na Západě. Řada obyvatel východní části Berlína tak například pravidelně dojížděla do západní části města za prací.

V noci na 13. srpna 1961 vyrazily jednotky východoněmecké policie, vojska a lidových milicí do berlínských ulic a během několika hodin rozdělily město kotouči ostnatého drátu a kamennými náspy. Západ budování zdi jen přihlížel. K přechodu mezi americkým a sovětským sektorem Checkpoint Charlie sice najely americké tanky, ale spokojily se s namířením děl nad pancéřové věže sovětských protějšků. Poslední mezera v železné oponě tak 13. srpna 1961 zmizela a veškerý provoz přes demarkační čáru se zastavil. Za pár hodin zůstalo z původních osmdesáti přechodů mezi berlínskými sektory v provozu jen dvanáct. Nadále mohli občané NDR překročit hranice pouze na zvláštní povolení. Nenáviděná stavba na celých dvacet osm let rozdělila osudy statisíců lidí, kvůli ní se rozešly cesty a osudy mnoha rodin i přátel.

Ačkoli si mnoho lidí myslelo, že zeď bude Berlín rozdělovat na věčné časy, socialistický režim na Východě se koncem osmdesátých let pomalu, ale jistě rozpadal. Jedním z projevů rozkladu režimu byla uprchlická vlna východních Němců, kteří v létě 1989 obsadili západoněmecké ambasády v Budapešti a Praze s cílem vynutit si odchod na Západ. Vyvrcholením hromadného exodu byla nová, liberálnější východoněmecká pravidla pro cestování do ciziny. Možnost vyjet do zahraničí měla pro občany NDR platit od 10. listopadu 1989. Na tiskové konferenci, která se konala v předvečer tohoto dlouho očekávaného dne, však udělal první tajemník berlínských komunistů Günter Schabowski osudovou chybu. Na dotaz jednoho z novinářů, kdy vstoupí nová cestovní pravidla v platnost, nejistě odpověděl, že okamžitě.

Mylná informace se rychle šířila. Přestože už byl večer, sešly se u přechodů do západního Berlína davy východních Němců. V nastalém chaosu začali pohraničníci na několika místech pouštět přes hranici jen na základě osobních dokladů. Ještě v noci byl otevřen také přechod mezi NDR a západním Německem poblíž Lübecku na severu země. Následující den byly otevřeny i další přechody a lidé začali do betonové berlínské stěny vyrážet průchody. Symbol studené války padl. Definitivní konec rozdělené země přišel v říjnu 1990 sjednocením Německa.

Zdroj: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1010467-padem-berlinske-zdi-mizi-i-zelezna-opona

Foto: de:Benutzer:Noir [CC BY-SA 3.0 de (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/de/deed.en)]