- Pink Floyd Acoustic DuoZahajovací koncert cykluvíce
- Rekreace za ROHem - putovní Putovní panelová výstavavíce
- Bratříčku zavírej vrátka - 50 letKoncert k výročí vydání legendární deskyvíce
- Rekreace za ROHem Výstava v kostele sv.Annyvíce
- POKÁČKoncert při příležitosti zahájení výstavyvíce
- Výroční koncert k 17. listopaduZávěrečný koncert k výročí sametové revolucevíce
Odcházím čestně
„Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám.“ To byla poslední slova Milady Horákové krátce předtím, než 27. června 1950 skonala na dvoře pankrácké věznice na šibenici.
Jméno Milady Horákové je dodnes synonymem justiční vraždy během komunistických politických procesů v padesátých letech 20. století, byla také jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení.
Narodila se v Praze dne 25. prosince 1901 jako Milada Králová. V roce 1926 promovala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. O tři roky později vstoupila do České strany národně sociální, ale výrazně se angažovala také v ženském emancipačním hnutí. Byla velmi sociálně založená, a proto působila v československém Červeném kříži a v dalších spolcích a sdruženích zabývajících se sociálními otázkami, vzděláváním a pomocí chudým. Na pražském magistrátu pracovala jako vedoucí odboru péče o mládež. V roce 1927 se provdala za Bohuslava Horáka a o šest let později se jim narodila dcera Jana.
V období po Mnichovské dohodě pomáhala lidem prchajícím z pohraničí. Po okupaci a vyhlášení Protektorátu v březnu 1939 se ihned zapojila do odbojové organizace Věrni zůstaneme. I s manželem byla zatčena gestapem 2. srpna 1940 a následně vězněna v Praze a Terezíně. Po válce pokračovala ve své veřejné politické činnosti, založila Radu československých žen, začala vydávat ženský časopis Vlasta a v roce 1946 byla zvolena za národní socialisty do národního shromáždění, kde pracovala v zahraničním a ústavněprávním výboru.
Pro svoje svobodomyslné názory a činy však byla nepřetržitě sledována nejen komunistickými zpravodajci, ale také provokatéry nasazenými do národně sociální strany. Její pád se rychle blížil. 26. února 1948 byla vyloučena z Rady československých žen a následně sesazena či vyloučena ze všech spolků a zbavena všech funkcí, které kde zastávala. Dne 10. března 1948 se vzdala poslaneckého mandátu, ačkoliv jí komunisté otevřeně naznačovali, že může zůstat „nezávislou“ poslankyní i předsedkyní Rady československých žen. Ovšem jen pokud bude ochotná krýt jejich puč zdáním pokračujícího demokratického vývoje v Československu. Dokonce jí nabízeli ministerské křeslo. Všechno však odmítla. A tím de facto stvrdila svůj osud.
Zásadně odmítla emigraci a chtěla pokračovat ve své činnosti i v nových společenských poměrech. Byla přesvědčená, že pokud bude dostatečně opatrná a nepřestoupí platné zákony, komunisté se ji neopováží kriminalizovat nebo dokonce zavraždit. V tom se bohužel mýlila. V září 1949 byla zatčena. Proces s ní a jejími dvanácti kolegy, v němž neblaze prosluli komunističtí prokurátoři Josef Urválek a Ludmila Brožová-Polednová, probíhal od 31. května do 8. června 1950 a byl zinscenován jako veřejný politický proces po vzoru sovětských velkých čistek ve třicátých letech na přímý příkaz prezidenta Klementa Gottwalda. Osm dní trvající proces měl svůj vynucený „scénář“, podle kterého se měli a byli donuceni obžalovaní chovat. Ti přesto v některých momentech jednali proti režii. To platilo speciálně pro Miladu Horákovou. Hned první den procesu ve svých odpovědích úspěšně bránila sebe i své myšlenky, i když věděla, že tím svoje šance na mírnější trest jen snižuje. Během procesu byly nošeny do soudní síně koše s tisíci rezolucemi lidí žádajících nejvyšší tresty pro obviněné, které byly organizovány nejen závodními výbory KSČ, milicemi, ale i uličními výbory. Dne 8. června 1950 padl rozsudek a mezi čtyřmi tresty smrti stálo i její jméno.
Milada Horáková odmítla žádat o milost, ale učinila tak její dcera i její advokát. V její prospěch intervenovaly mnohé zahraniční osobnosti v čele s Albertem Einsteinem či Winstonem Churchillem. Marně. Prezident Gottwald všechny žádosti zamítl a trest smrti potvrdil. Své poslední kroky na tomto světě ušla Milada Horáková dne 27. června 1950 pár minut před půl šestou ráno na dvoře pankrácké věznice.
Prameny: