Nová „socialistická“ ústava

Začátkem července roku 1960 prezident republiky a první tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný představil poslancům Národního shromáždění nový návrh „socialistické“ ústavy. Ústava Československé socialistické republiky (ČSSR), která mimo jiné zaváděla nový název republiky i nový státní znak, byla výrazem „vybudování socialismu“. Dokument byl poslanci přijat jednohlasně 11. července 1960. V dalších letech byl několikrát novelizován, ale v podstatě platil až do rozpadu federace, tedy celých třicet dva let.

Antonín Novotný, který se po svém zvolení prezidentem nevzdal funkce nejvyššího tajemníka ÚV KSČ, zkoncentroval ve svých rukou obrovskou moc. Po jeho nástupu do funkce se nejprve zdálo, že se nebudou dít žádné velké ústavní změny, avšak v červenci roku 1958 proběhl v Praze XI. sjezd KSČ, kde byly konstatovány úspěchy Československa po druhé světové válce, a to zejména v budování socialismu a socialistické společnosti. Zároveň zde byl také stanoven úkol dovršit socialistickou výstavbu Československa. Tím měla být nová ústava, která by postihla všechny změny a poznatky, ke kterým Československo pod komunistickou stranou dospělo od roku 1948. Nová ústavní listina byla navržena v dubnu 1960 na Ústředním výboru KSČ, v té době platila ústava z roku 1948, která již odrážela státoprávní, politické, hospodářské a sociální změny po komunistickém převratu.

V úvodním prohlášení dokumentu se konstatuje, že „socialismus v naší vlasti zvítězil“. V souladu s tím bylo k názvu státu přidáno slovo „socialistická“ a upraven byl také státní znak, kdy tradiční dvouocasý lev dostal místo zlaté koruny nad hlavu pěticípou červenou hvězdu. Vedle deklarace socialistického charakteru Československa byl do ústavy zařazen článek, že veškerou moc ve státě má pracující lid a vedoucí silou ve společnosti i ve státě je komunistická strana.

Za ekonomický základ republiky byla prohlášena socialistická hospodářská soustava, v níž jsou výrobní prostředky zespolečenštěny a veškeré národní hospodářství je plánovitě řízeno. Společenské vlastnictví pak mělo dvě formy - státní a družstevní. Ústava sice garantovala základní občanské svobody, včetně svobody slova a tisku, zároveň ale v této souvislosti zmiňovala „soulad se zájmy pracujícího lidu“. Platnost těchto proklamací byla navíc v podstatě jen formální. V tomto znění vydržela ústava osm let, než ji v roce 1968 výrazně změnil ústavní zákon o československé federaci. Unitární stát byl přeměněn ve federativní útvar dvou rovnoprávných národů a ČSSR nadále tvořily dvě suverénní republiky - Česká a Slovenská socialistická republika.

Podstatné úpravy prodělala ústava po listopadu 1989 a pádu komunistického režimu. Především byla zrušena vedoucí úloha KSČ, byly přijaty zákony vztahující se k volbám prezidenta, byl stanoven postup při nahrazování poslanců, kteří ztratili důvěru voličů, změněn název státu či zřízen Ústavní soud. Platnost ústavy skončila se zánikem Československa 31. prosince 1992. Současná Ústava České republiky, přijatá 16. prosince 1992, je v historii české státnosti první ústavou, která byla přijata pro Českou republiku jako svrchovaný a samostatný stát. Spolu s ní tvoří hlavní součást ústavního pořádku i Listina základních práv a svobod.

Zdroj:

https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1330372-prijata-byla-nova-socialisticka-ustava-cssr

https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/14386/1/DiplomovaPrace.pdf