Nico

Vidět za socialismu v Československu koncert zahraničních hudebních hvězd bylo až na vzácné výjimky něco, o čem si tehdy lidé mohli jen nechat zdát. O tom, jak vzácné to výjimky byly svědčí to, že je s přehledem spočítáte na prstech ani ne dvou rukou. A to se ještě často jednalo o interprety, kteří měli svá nejlepší léta už dávno za sebou. Jaký to rozdíl oproti takovému Maďarsku, kde tamní komunisté nechali hrát Queen, Petera Gabriela nebo Iron Maiden v dobách své největší slávy! Jak už to ale bývá, i v tomto případě existují výjimky, které ale ovšem jen potvrzují pravidla. Jednou z nich byly dva ilegální koncerty zpěvačky Nico, múzy undergroundu.

Německá zpěvačka, herečka a modelka Nico (vlastním jménem Christa Päffgen) byla u všeho, co ve světe umění druhé poloviny 20. století něco znamenalo. Zahrála si ve Felliniho Sladkém životě, objevila se v několika filmech Andy Warhola, zpívala s The Velvet Underground. Na dlouhém seznamu jejich milenců nechyběli např. Jim Morrison, Jimmy Page, Iggy Pop nebo Alain Delon, který je také otcem jejího jediného dítěte. Od sedmdesátých let byla závislá na heroinu. Je jasné, že nikdo takový se v normalizačním Československu 80. let nemohl ani omylem objevit. Přesto se tak stalo…

Když Nico náhle zrušili koncert v Maďarsku (kde jinde), zůstalo ji v kalendáři volné místo. To se její manažer rozhodl zaplnit víc než originálně – dvěma koncerty v tehdejším Československu. Jeden proběhl 3. října 1985 v Brně a druhý, resp. jeho část, o den později v Praze. Hlavní zásluhu na konání koncertů měl Miloš Čuřík, který udržoval letmé kontakty se zahraničními interprety. Zatímco v Brně se vždy bdělý komunistický dohled podařilo ošálit příběhem o tom, že se bude jednat o „vystoupení jihlavské skupiny se zpěvačkou, která bohužel zpívá anglicky“, v Praze vše prasklo a StB už po třetí písničce odvedla a následně zatkla spolupořadatele koncertu Vojtěcha Lindaura (pozdějšího šéfredaktora hudebního časopisu Rock & Pop).

 „Ten koncert byl tehdy pro nás neskutečná událost. Bylo to úžasné, někteří lidé plakali. Do poslední chvíle nikdo nevěřil, že opravdu uslyší zpěvačku ze skupiny Velvet Underground,“ vzpomínala před časem na brněnský koncert Nico v Československu jeho pořadatelka Lenka Zogatová. „Pro nás byla Nico bohyně. Byl to mnohem důležitější koncert, než kdyby přijeli Rolling Stones, Beatles nebo Led Zeppelin. Nikdo z nás si tehdy nedokázal představit, že bychom ji někdy mohli vidět.“

Samotná Nico necelé tři roky nato umírá, když se po pádu z kola udeřila do hlavy a lékaři neobjevili, že krvácí do mozku. Rockové múze bylo 49 let. Vzpomínka na málem dobře utajené koncerty Nico v Československu dostala velký prostor i v nedávném hojně oceňovaném autobiografickému filmu Nico, 1988. Dochoval se také záznam jejího brněnského koncertu, který vyšel v roce 2012 na gramofonové desce pod názvem Nico v Brně.