Nákupy v socialistickém Jablonci, část 2.

Největší prodejní plochy socialistického nákupního světa se soustředily v obchodních domech a v nákupních střediscích, především v oblastech panelových sídlišť. Obchodní dům typu Prior nebo Jednota v Jablonci nebyl, obyvatelé města si ale vzpomenou na Eweko na místě dnešní Billy.

Nákupních středisek, kde hlavním prostorem byla obvykle samoobsluha, bylo v Jablonci naopak více – ve Mšeně Perla (pozdějí Mana, dnes Albert), na sídlišti v Liberecké ulici velkoprodejna Nisa (lidové přezdívaná „Černobyl“), menší střediska nákupů a služeb vznikla také na Žižkově vrchu, na Šumavě nebo v Rýnovické ulici. Starší dům potravin Gastronom (mezi Jablonečany známý jako „Gastrák“) ve středu města v osmdesátých letech nahradila velkoprodejna Jabloň.

Shánění a fronty
K typickým příznakům nakupování patřilo shánění nedostatkového zboží. Vzhledem k problematicky fungujícímu centrálnímu plánování, jeho neschopnosti pružně reagovat na situaci na trhu a neexistujícímu konkurenčnímu prostředí fi guroval v maloobchodním prodeji prakticky neustále nepsaný seznam zboží, které nešlo sehnat, nebo jen náhodně. Symbolem pro nedostatkové zboží před rokem 1989 je dodnes jižní ovoce (banány, mandarinky), které bylo k dostání pouze výjimečně a jen v omezeném množství (1 nebo 2 kg na osobu). V seznamu však panovaly i další potravinářské výrobky, spotřební zboží (namátkou elektronika nebo dětmi oblíbené modely aut – tzv.„angličáky“) nebo drogerie (pro dnešní mladé obyvatele města by byl nepochopitelný například nedostatek toaletního papíru). Dlouhé fronty se stávaly i před trafi kami, kde byly již brzy ráno rozebrány atraktivnější časopisy (vzpomeňme například 100+1 nebo legendární komiks Čtyřlístek). Fronty se tvořily také ve čtvrtek před knihkupectvím, když přicházely nové tituly.

Nedostatek na trhu vytvářel v ulicích města typický obraz – fronty. Vytvářely se okamžitě, když do obchodů přišlo nedostatkové zboží a o takové „události“ se obyvatelé města informovali mezi sebou. Bylo-li zboží mimořádně nedostatkové, tvořily se fronty již s předstihem mnoha hodin před otevřením. Fronta před obchodem i náhodnému procházejícímu signalizovala, že v prodejně je k sehnání něco „mimořádného“ a mnohdy jej motivovala stoupnout si do fronty také. Situace vedla také k tzv. nakupování pod pultem, kdy se k atraktivnímu nedostupnému zboží, které do obchodů přišlo v minimálním množství, dostali pouze ze známosti. Vítanou příležitostí pro nákupy byly pro Jablonečany v sousedním městě pořádané Liberecké výstavní trhy (respektive Liberecké prodejní trhy), kde bylo možné pořídit výrobky, které byly jinak v obchodní síti výjimečné. Atraktivní zboží bylo možné někdy nakoupit při příležitostech ofi ciálních slavností, kdy obchody nebo prodejní stánky byly lépe zásobovány, aby přilákaly větší
množství lidí na režimem propagované akce nebo aby byl navozen dojem dostatku a spokojenosti.