Los Angeles 1984

Přesně před pětatřiceti lety, ve dnech 28. července až 12. srpna 1984, se v Los Angeles konaly XXIII. letní olympijské hry. V celé řadě disciplín patřili k velkým favoritům na medaile naši tehdy mimořádně úspěšní sportovci. Soudruzi ale rozhodli jinak. Socialistické Československo se totiž několik měsíců před začátkem olympiády v Los Angeles připojilo k jejímu bojkotu, který krátce před tím vyhlásil Sovětský svaz.

V tehdejší československé výpravě byla celá řada čerstvých mistrů světů a světových rekordmanů. Velké šance na některou z olympijských medailí měli nejen tehdy velmi úspěšní atleti (Kratochvílová, Bugár, Fibingerová), ale také cyklisté, veslaři, zápasníci nebo házenkáři. "S Duklou Praha jsme těsně předtím vyhráli pohár mistrů evropských zemí. Nepochybovali jsme o tom, že uděláme medaili," vzpomíná bývalý házenkářský reprezentant Michal Barda. Reálné odhady tehdy ukazovaly na celkový zisk až dvaceti olympijských medailí.

O tom, že nakonec nebyla ani jedna, se rozhodlo jinde než na olympijských sportovištích. 8. května 1984, tedy jen necelé čtyři měsíce před začátkem olympijských her, se sovětské politbyro rozhodlo pro bojkot olympiády v Los Angeles. Krátce nato se připojily další země východního bloku. Nejprve Bulharsko a NDR, následovalo Mongolsko a Vietnam, ke kterým se 13. května připojilo i tehdejší socialistické Československo.

I když bylo jako oficiální důvod neúčasti uvedeno „nedostatečné zajištění bezpečnosti nerespektování důstojnosti sportovců“, pravou příčinou bojkotu byla odveta za obdobný krok Spojených států a jejich spojenců během předchozí letní olympiády v Moskvě. Té se na protest proti tehdejší invazi Sovětského svazu do Afghánistánu odmítlo zúčastnit celkem 65 zemí.

Bojkotem olympijských her v Los Angeles ale útrapy pro československé sportovce ještě neměly zdaleka skončit, když je tehdejší režim donutil k účasti na akci Družba 84 v Moskvě, která byla jakýmsi „trucpodnikem“ zemí východního bloku. "Pro mnoho z nás byla olympiáda v Los Angeles životní šance něco dokázat a připravovali jsme se na ni dlouhodobě. Já jsem chtěla po olympiádě skončit. Osten tam zůstane, i když je to otupené. Ale nikdo nemůže říct, že to vymaže," uvedla diskařka Zdeňka Šilhavá, někdejší držitelka světového rekordu.