Kráčející trabant aneb jak železná opona začala praskat ve švech

Otec zapnul digestoř, aby sousedka nic neslyšela, a zeptal se, co pro něj může udělat, strejda vyzvídal, zda neví, jak je ta zeď vysoká, že si vzali provaz a z drátu v dílně udělal kotvu, že se jim to podařilo provézt přes hranice, a vytáhnul lano z velké kožené brašny, co v ní tenisté nosí rakety. Otec řekl, že asi jako ta, co mu ukazoval v Berlíně ve Friedrichshainu, akorát že se u ní nestřílí, i když teď tam prý je chaos, samí kružítka a esenbáci, kteří nevědí, co s tím.

Tak vzpomíná na události ze srpna a září 1989, kdy se pražské velvyslanectví Spolkové republiky Německo stalo přechodným domovem pro tisíce východních Němců, ve své slavné knize Nebe pod Berlínem spisovatel Jaroslav Rudiš.

Davy východoněmeckých uprchlíků začaly proudit na velvyslanectví NSR v Praze, Varšavě a Budapešti krátce po pokojné demonstraci Panevropský piknik, kterou 19. srpna 1989 na rakousko-maďarské hranici iniciovali Otto von Habsburg a maďarský ministr školství a kultury Imre Pozsgay. Tříhodinové otevření do té doby neprostupné hranice využilo na 600 občanů NDR k útěku na Západ. I když měli tehdy maďarští pohraničníci stále přísný rozkaz střílet po každém, kdo se pokusí ilegálně přejít hranice, z důvodů lidskosti rozkaz neplnili.

Zpráva o dočasném prolomení železné opony se rychle rozšířila po celém světě a stala se zároveň významným signálem pro další občany NDR k útěku do sousedního západního Německa. Uprchlíci byly na pražském velvyslanectví NSR zpočátku ubytováni přímo v budově ambasády a přilehlé oranžérii, ale kapacita brzy přestala stačit, když na konci září zde vyhledalo přechodný azyl na 4 000 osob. V zahradě velvyslanectví vyrostlo stanové městečko, ve kterém nechyběla ani improvizovaná škola. Po celé Praze tehdy zůstávaly stovky opuštěných trabantů a wartburgů, které tam zanechali občané NDR při svém útěku na Západ.

Po složitých politických jednáních oznámil 30. září 1989 ministr zahraničí NSR Hans-Dietrich Genscher, že všem uprchlíkům bude umožněn odjezd do západního Německa. „Přišli jsme k vám, abychom vám sdělili, že dnes budete moci vycestovat.“ Ihned po odjezdu vlaků do NSR ale začala na pražskou ambasádu proudit další vlna východoněmeckých běženců, která brzy dosáhla počtu 5 000 osob a další davy stály před beznadějně přeplněným areálem velvyslanectví. 4. října byly tak vypraveny další zvláštní vlaky na Západ. Odhaduje se, že pražskou ambasádou NSR se takto dostalo na Západ celkem 15 000 východoněmeckých uprchlíků.

Od 3. listopadu umožnilo tehdejší komunistické Československo východoněmeckým uprchlíkům volný průjezd do západního Německa. O šest dní později ale ani to nebylo už potřeba – stalo se nemyslitelné – padla Berlínská zeď.

FOTO: Kráčející trabant Davida Černého připomíná v zahradě německého velvyslanectví památné události z léta a podzimu 1989.  / Wegmann | Wikipedia | Creative Commons