Jsme s Vámi, buďte s námi!

Moskevský protokol, podepsaný 27. srpna 1968, znamenal pro Československou televizi konec jedné z nejvýznamnějších kapitol v její historii. Na počátku roku 1968 stála u zrodu obrodného procesu a později jej ve svém vysílání podporovala, byla kritikem předchozí politiky KSČ a některých jejích praktik, ve svých pořadech vedla s diváky dialog o demokracii a svobodě.

Následný srpnový vpád vojsk Varšavské smlouvy odsoudila, snažila se sjednotit národ a uklidnit výbušnou situaci. Po obsazení televizních studií sovětskými vojáky vysílala dál z improvizovaných, narychlo vybudovaných pracovišť. Šest z nich bylo v Praze, z iniciativy místních techniků v Liberci bylo na vysílači Ještěd zřízeno sedmé provizorní vysílací pracoviště – Svobodné studio Sever. Díky televiznímu i rozhlasovému vysílání se o sovětské agresi svět dozvěděl téměř okamžitě. Jako nikdy jindy lidé nesrostli se "svou" televizí jako právě v roce 1968.

Brežněv záhy požadoval hlavu tehdejšího ústředního ředitele Čs. televize Jiřího Pelikána. Moskevský dokument požadoval: "přerušit v tisku, rozhlasu a televizi antisocialistické vystoupení... stranické a státní orgány upraví situaci v tisku, rozhlasu a televizi pomocí nových zákonů a opatření... budou provedena nutná kádrová opatření ve vedení tisku, v rozhlase a televizi."

Vláda následně vydala pokyn k ukončení provizorního vysílání a jmenovala vládního zmocněnce pro televizi. Stal se jím dosavadní člen ideologického oddělení ÚV KSČ Bohumil Švec. Televizní pracovníci vydali prohlášení, v němž zmocněnce akceptovali, ale dosavadnímu řediteli Pelikánovi vyjádřili plnou podporu. Vládní zmocněnec přikázal, aby ostravské a brněnské studio ukončilo své vysílání. Zdůvodnil to tím, že "není možno zajistit koordinaci, a proto nemůže odpovídat za obsahovou náplň těchto programů." Ostrava a Brno tak 1. září umlkly.

3. září ve večerních hodinách předala sovětská armáda budovu ústředního ředitelství Čs. televize, tzv. Plodinovou burzu, a Měšťanskou Besedu. V obou objektech však vojáci během svého krátkého pobytu stačili způsobit rozsáhlé škody a odcizit technické zařízení, osobní věci a peníze. Vysílání z pražského studia bylo zahájeno následujícího dne večer. Po Televizních novinách přednesl Luděk Munzar báseň Josefa Hory Zpěv o rodné zemi, poté následovala opera Dalibor.

Dodržování Moskevského protokolu přijel osobně zkontrolovat sovětský náměstek ministra zahraničí Kuzněcov. Kritizoval vládu mj. za to, že "pracovníci rozhlasu a televize, kteří se zabývali antisovětskou a antisocialistickou propagandou, jsou stále na svých místech a rozhlas a televize jsou kádrově zaneřáděny.“ Změny na sebe nedaly dlouho čekat. 

Již 12. září vznikl Vládní výbor pro tisk a informace a o den později poslanci Národního shromáždění schválili zákon O některých opatřeních v oblasti periodického tisku a ostatních hromadných informačních prostředků. Byl tak zrušen článek o nepřípustnosti zasahování státu proti svobodě slova a obrazu. Titíž poslanci, kteří v červnu 1968 zrušili cenzuru, ji po třech měsících znovu zavedli. Prvním velkým zásahem bylo odvolání Jiřího Pelikána z funkce ústředního ředitele Čs. televize. Odvolán byl 25. září, kdy mu ještě bylo umožněno vystoupit na obrazovce a rozloučit se s diváky. Ke stejnému datu musel odejít šéfdramaturg vnitropolitických a ekonomických pořadů (desetiminutovek) Televizních novin Miroslav Sígl - byl vůbec jedním z prvních vyhozených pracovníků Čs. televize. Za vinu se mu kladlo zejména vysílání ve Svobodném vysílači Jsme s Vámi, buďte s námi! z narychlo instalovaného vysílače v podniku Tesla Hloubětín po sedm prvních dnů srpnové okupace.

Také ve zpravodajství došlo k prvním kádrovým změnám. Šéfredaktora Televizních novin Kamila Wintera nahradil Zdeněk Michalec. Jmenováni byli noví zástupci šéfredaktora a bylo rozhodnuto o koncepčních změnách. Televizní noviny měly českým divákům např. představovat "přední slovenské politiky jako je například Gustav Husák". Změny se týkaly i programu. Byly prověřeny zásoby už hotových pořadů a "zvážena jejich upotřebitelnost v programu ČT“.

Přes všechny zásahy státní moci se publicisté i vedoucí pracovníci televize snažili udržet polednový kurs. Docházelo však k častým programovým změnám a z obrazovek mizely publicistické pořady.

Kvůli poškozenému studiovému zařízení byla výroba v Praze omezena a přesunuta do mimopražských studií. Na obrazovce se tak během září začalo objevovat více distribučních filmů.

A pak už přišly další zákazy, příkazy a doporučení – normalizace…

Pramen: http://www.totalita.cz/norm/norm_tv_6809.php

FOTO:FORTEPAN / Kotnyek Antal