Hlavní správa tiskového dohledu

1. srpna 1953 zahájil svoji působnost cenzurní úřad Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD). Byl ustaven podle sovětského vzoru vládním usnesením č. 17/1953 Sb., v září téhož roku byl převeden do kompetence ministerstva vnitra. Správa měla dva úkoly – ochranu státního tajemství a tzv. ochranu jiných zájmů společnosti.

Komunistická strana Československa se v roce 1948 definitivně ujala řízení státu a v prvních letech čelila základnímu problému, a to udržení získané moci a ustálení svého dominantního postavení. Pro tyto úlohy si vytyčila jasné cíle a postupy. Jedním z cílů bylo získat naprostou kontrolu nad informacemi, které se dostávají k občanům. Proto se vládnoucí činitelé již v poválečném období zabývali otázkou nastolení určité míry cenzurní činnosti ve státě. Po komunistickém převratu v roce 1948 získala otázka cenzury jasnou vládní a stranickou podporu a bylo přistoupeno k vytváření nového kontrolního mechanismu nad šířením informací v celém Československu. Ten v počátcích procházel určitým nejednotným vývojem, neboť nebylo dopředu jasně stanoveno, jak má tento kontrolní mechanismus operovat, kdo nad ním má mít přímou kontrolu či jaké konkrétní oblasti mediální sféry do něj mají být zahrnuty. V počáteční fázi vzniklo několik specializovaných oddělení či orgánů, které měly zasahovat do kontroly informací. Jejich vzájemná spolupráce však vykazovala značnou nestabilitu a vládnoucí reprezentace si uvědomovala, že musí zřídit předem jasně definovaný orgán, který bude mít celou cenzurní sféru na starosti. Vznikl tak úřad Hlavní správa tiskového dohledu.

HSTD musela pokrýt tiskový dohled na celém území republiky. V tomto úkolu jí nejprve pomáhaly okresní výbory KSČ, jejichž vybraní pracovníci vykonávali činnost tiskového dohledu jako jeden z mnoha úkonů své práce. Zkušenosti z provádění tiskového dohledu na okresech ovšem posléze ukázaly jasnou potřebu, aby v těch okresech, kde je rozsáhlá kulturní, publikační a osvětová činnost, byly zřízeny pozice stálého pracovníka HSTD. Takové opatření bylo zavedeno i z důvodu, že „v okresech nemohli tiskový dohled provádět pracovníci OV KSČ, poněvadž práce na tiskovém dohledu by si vyžadovala celý jejich pracovní čas a ostatní stranické úkony by zůstaly neplněny.“

Činnost HSTD se neustále rozvíjela. Dne 14. dubna 1959 se politické byro ÚV KSČ usneslo, že je potřeba posílit stranickost v práci tiskového dohledu. Pracovníci HSTD při své činnosti měli mít na paměti také duch potřeby strany a zájem úspěšného plnění úkolů, které vytyčil XI. sjezd KSČ k dovršení výstavby socialismu v československé vlasti: „Zatímco dosud bylo rozhodující hledisko, zda kontrolovaný materiál škodí, v čem a jak, bude dnes rozhodujícím hledisko, jak kniha, divadelní hra, film, novinářský článek apod. pomáhá budování socialismu a dovršení kulturní revoluce.“  Také další pokyn byl poměrně revoluční – pracovníkům HSTD bylo nařízeno, aby při práci „přihlíželi k tomu, že lze škodit nejen tím, co se napíše a vytiskne, ale i tím, že se kladné věci neuveřejní nebo zneváží, podcení či zkreslí“. Cenzoři měli při kontrole děl sledovat celkové zaměření autorů či redakcí. Měli brát v potaz politický profil autora, obsazení hlavních rolí díla apod.

V šedesátých letech se atmosféra ve společnosti uvolnila, a to i na úseku kontroly médií. Čím dál častěji se začaly objevovat přímé neshody redakcí s pracovníky HSTD. Redakce některých novin a nakladatelství otevřeně vyslovovaly názor, že práce HSTD plní duplicitní funkci ke kompetencím odpovědných redaktorů, režisérů, apod. Na veřejnost se také dostaly zprávy, že byla vytvořena zvláštní komise k oficiálnímu zrušení HSTD. Správa byla nucena na tyto tlaky reagovat. V roce 1963 předložila návrh, které úseky by mohly být vypuštěny z kontroly. Následkem těchto reformních snah byly zjednodušeny směrnice o utajování chráněných skutečností a došlo také ke značnému snížení počtu zásahů, a to ve všech kategoriích, tedy jak v ochraně státního, hospodářského a služebního tajemství, tak i zásahů v obecném zájmu.

Uvolňování cenzurních poměrů ovšem neznamenalo radikální omezování úkolů HSTD, jednalo se spíše o postupnou změnu směřování základních cílů tiskového dohledu. S odklonem od přímé cenzury se HSTD stále více orientovala zejména na propagandu. Typickým příkladem byla stále častější aktivita proti emigrantství. Proto se ministerstvo vnitra  začalo více soustřeďovat na nový cíl: „všemi prostředky a způsoby propagační činnosti omezit útěky našich občanů v cizině a vychovávat je k národní hrdosti, vlastenectví a k lásce k socialistické vlasti.“

I když HSTD prošla řadou výraznějších změn, kritika jejího působení přesto neustávala. Koncept fungování tiskového dohledu byl pro danou dobu zjevně nedostatečný a bylo třeba jej změnit od základů. Svoji roli sehrála úprava vydavatelského a tiskového zákona. Zákon č. 81 o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích vešel v platnost 25. října 1966, jeho obecný význam spočíval v určitém potvrzení celospolečenských změn na úseku médií, jejich kontroly a svobody projevu. Byl vytvořen se zřetelem na uvolnění poměrů při tiskovém dohledu a hned v prvním paragrafu zaručoval svobodu projevu, slova i tisku. Občané podle něj měli právo získávat informace prostřednictvím tisku a ostatních hromadných informačních prostředků, veřejně prezentovat své názory a iniciativně uplatňovat své podněty i návrhy. Také ta část zákona, která garantovala práva vydavatelům a šéfredaktorům, vyznívala překvapivě svobodně. Na první pohled se zdálo, že doba přísné cenzury skončila a nastávají uvolněnější poměry. Ve skutečnosti tomu tak ale nebylo. Zákon zahrnoval i pasáže, které jasně vymezovaly, že svoboda slova a tisku zůstává nadále pod státní kontrolou. Redaktorům byla sice dána plná odpovědnost za jejich práci, ovšem zároveň museli úzce spolupracovat se státními orgány a organizacemi.

Z organizačního pohledu provedl tiskový zákon výraznou změnu na poli tiskového dohledu. K 1. 1. 1967 byla ukončena činnost Hlavní správy tiskového dohledu a místo ní byl zaveden nový úřad s názvem Ústřední publikační správa (ÚPS). ÚPS měla napomáhat ochraně zájmů socialistické společnosti a jejím hlavním úkolem bylo, aby v hromadných informačních prostředcích nebyly uveřejněny informace, které obsahují skutečnosti tvořící předmět státního, hospodářského nebo služebního tajemství. Základní vymezení kontrolní činnosti bylo tedy pro ÚPS totožné jako pro HSTD. Jen otázka obecného zájmu se nově nazývala ochrana zájmů společnosti. Rozdíly mezi HSTD a nově vzniklým úřadem ÚPS byly na úseku mediální kontroly minimální. ÚPS ovšem fungovala pouze necelé dva roky, k 1. 6. 1968 byla zrušena a posléze vznikl nový státní orgán, Úřad pro tisk a informace.

Zdroje: 

Kuropata, Ondřej. Hlavní správa tiskového dohledu (1953–1966). Praha, 2015. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd. Dostupné na:

https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120185814/?lang=cs