FITES

Poslední listopadový den roku 1965 byl založen na svém ustavujícím sjezdu Filmový a televizní svaz FITES. Stal se nástupcem filmové složky Svazu československých divadelních a filmových umělců (SČDFU). Jeho úkolem se stalo především hájit zájmy tvůrců, umožnit kolektivní vyjednávání s vedením Československého filmu (ČSF) a Československé televize (ČST), projednávat mzdové otázky, ale také například pořádat projekce, semináře nebo vydávat oficiální periodikum – čtrnáctideník Filmové a televizní noviny. Ideou bylo vytvořit nezávislý svaz, který by stál mimo struktury ČSF, ale mohl by svým hlasem přesto ovlivňovat dění v české kinematografii a vyvíjet tlak na vládnoucí stranickou garnituru, s níž se střetával již od svého počátku.

FITES byl založen na občanském principu, stíraly se v něm rozdíly mezi straníky a nestraníky. Od samého počátku měl velkou autoritu, neboť v jeho předsednictvu zasedaly obecně uznávané osobnosti z řad režisérů, herců, scenáristů, publicistů i dalších profesí, například čeští režiséři Martin Frič, Ladislav Helge, Elmar Klos, Jiří Krejčík či Otakar Vávra, z herců Rudolf Hrušínský. Bylo pak samozřejmě možné, že v době Pražského jara, kdy navíc filmoví i televizní umělci slavili velké mezinárodní úspěchy a byli hodně vidět na veřejnosti, se právě FITES stal důležitým epicentrem dění. Na stránkách Filmových a televizních novin se začaly objevovat odvážné kritické články a během 1. celostátní konference FITES, jež se konala 29. a 30. března 1968, zazněly další kritické hlasy a referáty volající po větší svobodě slova a demokracii.

V květnu 1968 vznikl Koordinační výbor tvůrčích svazů (KVTS), jenž spojoval jednotlivé umělecké svazy, a byl to právě FITES, který tomuto výboru poskytl na své půdě útočiště. Výbor spojující značnou část vědecké a umělecké inteligence a novinářů poté vyvíjel až do roku 1969 výraznou aktivitu, podporoval demokratické principy a rozvoj uměleckých svobod a následně se po srpnu 1968 jasně postavil proti okupaci a omezování a likvidaci nabytých svobod. Po srpnu 1968 FITES rovněž vypověděl reciproční smlouvy s pěti státy Varšavské smlouvy, které se podílely na invazi do Československa. Posledním výrazným aktem odporu bylo Provolání českých umělců, vědců, publicistů a kulturních pracovníků vydané na 76. zasedání KVTS v květnu a tzv. Modrá knížka – brožura obsahující dokumenty z tohoto zasedání včetně proslovů představitelů jednotlivých tvůrčích svazů, kterou Ludvík Pacovský nazval „posledním výkřikem svobody“.

Během Pražského jara v roce 1968 byl na plenárním zasedání ÚV KSČ dne 5. dubna 1968 přijat Akční program KSČ, který sliboval reformu socialismu, větší míru demokracie a další změny včetně federalizace Československa. Po srpnové okupaci vojsky Varšavské smlouvy však z tohoto Akčního programu zbyl v podstatě jen onen připravovaný plán federalizace. Ten poté dostal konkrétní podobu v ústavním zákoně 143/1968 Sb. o československé federaci přijatém symbolicky 28. října 1968 a účinném od 1. ledna 1969. Na principech federálního uspořádání státu mělo poté být provedeno i rozdělení československé kinematografie. Stalo se tak na základě několika právních aktů. Tyto akty přinesly slovenskému filmu nezávislost a nechaly vzniknout dvěma odděleným organizacím, Českému filmu a Slovenskému filmu.

Během normalizace bylo federativní uspořádání státu deformováno a návrat k větší centralizaci proběhl také v kinematografii. Tento vývoj, spolu s téměř kompletní výměnou „nespolehlivého“ personálu ve vedoucích funkcích filmových organizací, zajistil, že KSČ po období uvolnění opět získala direktivní kontrolu nad všemi složkami filmového průmyslu. Likvidaci FITES předcházelo zrušení Filmových a televizních novin, dne 8. ledna 1970 zanikl i samotný svaz. Založen byl znovu až po dvaceti letech, v roce 1990.

Zdroj: FOŘT, Ferdinand. Kinematografie a federalizace Československa. Praha, 2015. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra filmových studií.