Cestování a rekreace za socialismu, část 3.

Nejžádanější formou trávení volného času byly dovolené, zájezdy i jednodenní výlety do zahraničí. V realitě socialistického Československa směřovaly v drtivé většině do tzv.spřátelených zemí – tedy k Baltskému moři do NDR a Polska, na maďarský Balaton nebo do černomořských letovisek v Rumunsku a zvláště Bulharsku. Mezi dobovými turistickými destinacemi figuroval i Sovětský svaz, kam často mířily zájezdy za odměnu při plnění soutěží a závazků, nebo výjimečně exotický socialistický stát Kuba.

Složitější bylo dostat se do Jugoslávie, která vzhledem k částečně neutrálnímu postavení mezi socialistickým světem a tzv. západem nebyla pro komunistickou státní správu zcela spolehlivým partnerem a vedla tudy o něco snadnější cesta k emigraci na „západ“. Výlety a dovolené v „kapitalistické cizině“ pak byly pro většinu obyvatel Československa pouze vysněným cílem a byly dopřány jen mizivému procentu populace. Strach před emigrací a přílišnému povědomí o realitě „západní společnosti“ vedl orgány totalitní moci k velmi přísnému posuzování,koho na „západ“ pustit. Žadatel musel získat doporučení od zaměstnavatele, resp. od osobního (tzv. kádrového) oddělení, a poté musel získat devizový příslib od státní banky. Na hranicích pak byli cestující podrobování velmi důkladným kontrolám, někdy přerůstajícím spíše v šikanu. Snahy o zabránění emigrace také totalitní orgány vedly k tomu, že cestu na „západ“ mnohdy povolili pouze části rodiny (rodičům), aby si pojistily jejich návrat. Jednodušší cestu do nesocialistických zemí měli zaměstnanci podniků, pracujících „venku“ pro domácího zaměstnavatele (montáže, obchod, odborné činnosti). Tak se na vysněný „západ“ dostali i někteří Jablonečané. Mnoho z nich se však kvůli kádrovým „škraloupům“ do světa podívat nesmělo, i když byli vynikající odborníci.

Na nákupy do NDR
Snad každý obyvatel socialistického Jablonce si vzpomene na krátkodobé cesty do sousední Německé demokratické republiky, kdy se kromě návštěv turistických pamětihodností počítalo s časem na nákupy. Sortiment obchodních domů i malých prodejen v sousední zemi byl vzhledem k velmi omezené nabídce na domácím trhu pro návštěvníky z Československa velmi atraktivní a zboží (z dnešního pohledu zcela běžné) přivezené z NDR tak bylo mnohdy „čímsi lepším“ – ať se jednalo o cukrovinky, domácí potřeby, fotografi ckou techniku nebo oblečení. Nákupy ale ztěžovaly seznamy položek, které se v tu či onu dobu nesměly vyvážet (typické byly záclony, obuv nebo dětské oblečení), takže nakupující byli nuceni zboží přes hranice pašovat. I z toho důvodu museli obyvatelé Československa na hranicích odevzdávat tzv. celní prohlášení, kde uváděli, co vezou do NDR (včetně osobních věcí), a při návratu nahlásit, co ze země vyvážejí. Ve vzpomínkách zůstávají také dlouhé čekací doby, které museli turisté na hranicích překonávat.Nejčastějšími destinacemi nákupně-poznávacích zájezdů do NDR pro Jablonečany byla blízká města Zhořelec, Budyšín či Hoyerswerda (většinou ve spojení s návštěvou Sprévského lesa), vzdálenější Drážďany a Míšeň nebo naopak sousední Žitava. U posledně jmenovaného města fungovalo specifi kum, kdy do města bylo možné dojet vlakem na trase Liberec–Varnsdorf a vystoupit přímo na nádraží, kde se na zvláštním nástupišti nacházel hraniční přechod. Automobilisté a účastníci autobusových zájezdů pak využívali řídkou síť hraničních přechodů – v Habarticích, ve Varnsdorfu nebo až ve vzdálenějším Hřensku.

Foto: Přehrada Bystřička_Foto ČTK Švorčík Věněk