Československá televize v listopadu 1989

Běžný divák Československé televize v pátek 17. listopadu 1989 nezaznamenal ve večerních Televizních novinách nic zvláštního, pouze zmínku o rozehnání jedné demonstrace. Kavčí hory totiž mělo ještě plně v moci prorežimní vedení. V jejich útrobách to však už vřelo.

Československá televize se v prvních revolučních dnech držela oficiální prorežimní linky a informace o protestech záměrně bagatelizovala. Televizní noviny odvysílaly pouze stručnou informaci o pietním studentském mítinku k uctění památky Jana Opletala a o jejich nepovoleném pochodu do centra Prahy. Tento postup se však řadě pracovníků příčil a v areálu Kavčích hor proto propukl boj. Během dnů po 17. listopadu se v garážích přenosové techniky začaly srocovat davy zaměstnanců, především technických pracovníků – osvětlovačů, řidičů a techniků všeho druhu. To, že televize zamlčela zbití studentů na Národní třídě, bylo pro pracovníky nespokojené s neobjektivním zpravodajstvím poslední kapkou.

„Televize to chtěla málem zatajit, nebo to aspoň vysvětlovala jako provokaci protisocialistických živlů. Ale někteří z nás byli přes své děti tomu masakru blízko a znali pravdu. Proto jsme jako přenosáci hned rozhodli, že se jako odborová skupina i s řidiči sejdeme v garážích a na schůzi budeme požadovat, aby televize informovala o událostech pravdivě, objektivně a aby poslala štáby do ulic,“ vzpomíná na začátek revolty Antonín Dekoj. I v následujících dnech, kdy vysokoškoláci a umělci vyhlásili stávku, centrum Prahy zaplnili demonstranti a vznikalo Občanské fórum, televize stále mlčela. Požadavky protestujících zaměstnanců však byly jasné – objektivní zpravodajství, stažení některých redaktorů z obrazovky a přímý přenos z demonstrace na Václavském náměstí. „My, přenosoví technici, jsme měli především zájem, abychom mohli svými vozy do terénu,“ zdůrazňuje Dekoj.

V úterý 21. listopadu předali zaměstnanci vedení Československé televize petici, aby ji uveřejnilo v Televizních novinách. To však vedení odmítlo a diváci poté večer opět viděli jednostranné zpravodajství a po něm vystoupení generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše. Mezitím s vedením jednali zástupci zaměstnanců. To se nakonec zaleklo hrozící generální stávky, ve středu 22.  listopadu petici zveřejnilo a umožnilo přímý vstup z manifestace na Václavském náměstí. Několik přímých vstupů odvysílalo v odpoledním pořadu také Studio Kontakt. V jenom z nich však zpovídaný občan pochválil politiku Pražského jara, načež byl vstup na vysílacím pracovišti okamžitě přerušen. Další vstupy už byly cenzurované. „To byla pro nás pro přenosy důležitá zkušenost. Věděli jsme, že i když se nám podaří vyjet s přenosovými vozy a natáčet mezi lidmi, vysílání se do éteru a k obrazovkám nemusí dostat. Na vysílání přímých přenosů do celé republiky ale byly brzy připraveny i Radiokomunikace. S nimi fungovalo naprosto precizně. Stačilo zavolat a za hodinu jsme se sešli na smluveném místě. Pak stačilo mezi našimi vozy natáhnout kabel a dalo se vysílat do celé republiky,“ vzpomíná Dekoj.

Celou dobu však hrozilo, že proti pracovníkům zasáhne policie: „V těch dnech kolovaly zvěsti, že Kavčí hory budou zablokovány policajty. Bylo nám jasno, že pak už bychom nikam nevyjeli, a tak jsme proto předem vyvezli, co se dalo.“ Obavy se nakonec potvrdily, když v noci na čtvrtek 23. listopadu byl areál Kavčích hor obsazen pohotovostním plukem SNB. Ten však byl v průběhu dne po velmi tvrdých protestech zaměstnanců stažen. Přestože vedení stále kladlo překážky, byly přenosové vozy každý den v akci. Ve čtvrtek 23. listopadu se v Televizních novinách podařilo odvysílat reportáž ze shromáždění dělníků v pražském ČKD, v pátek pak záběry z demonstrace na Národní třídě a v sobotu z velké manifestace na Letné. Na televizních obrazovkách se také poprvé objevil Václav Havel.

Během týdne vnitřních bojů v Československé televizi se zpravodajství i díky bouřícím se zaměstnancům postupně osvobodilo a začalo přinášet pravdivé a necenzurované informace. Aby se o revoluci co nejdříve dozvěděli i lidé na venkově, to mohla zařídit jedině televize a rozhlas. Koneckonců tuto pravdu později v televizi pronesl i kdysi nejmocnější muž režimu Miloš Jakeš. „Ztratili jsme kontrolu nad státní televizí. Ta o dění v Praze informovala už od 20. listopadu. Co si pak o tom mají lidé myslet, když se o tom nechá vysílat státní televize? Že je to něco nového, že je to zásadní změna a přizpůsobí se,“ potvrdil Jakeš nespornou roli televize v revolučních dnech.

V úterý 28. listopadu byly vysílány přímé vstupy z mimořádného sjezdu KSČ a o den později pětihodinový přenos z Federálního shromáždění, kde bylo odhlasováno vypuštění článku o vedoucí úloze strany z Ústavy. V televizních pořadech se začaly objevovat dosud zakázané osobnosti.

V garážích přenosové techniky nový ředitel Československé televize Miroslav Pavel 30. listopadu oznámil shromážděným pracovníkům, že televize přestala být ideovým nástrojem jedné politické strany.

Zdroj:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/revoluce-v-garazich-ceskoslovenske-televize.A141110_205824_domaci_zt

https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/ceskoslovenska-televize/listopad-1989/