Běž domů, Ivane

Těch hesel, vtipných i méně humorných, kultivovaných i vulgárních, kterými si národ posiloval sebevědomí a vyjadřoval svůj odpor proti okupaci, byla vskutku záplava. Byly tištěny, rozmnožovaly se i ručně opisem, malovaly se na plakáty a transparenty, psaly se vápnem po zdech, ohradách a po vozovkách, popsané jezdily vlaky, tramvaje, autobusy a motorová vozidla všeho druhu a značek.

Přesto, že rachotily tanky, lidé neztráceli humor a vtip. Ústředním motivem této názorné agitace bylo „Rusové, táhněte domů!“. Nejfrekventovanější heslo okupačního týdne „Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil!“ noviny Průboj ještě rozšířily o dodatek „a tvoje ideje zazdil“. Mezi lidmi kolovaly nejrůznější písemnosti a kresby lidové tvořivosti. Třeba jídelní lístky. Liberecký hostinec U pěti okupantů nabízel: polévky – krvavý boršč, vývar ruskej blbosti; hotová jídla – varšavská sekaná, Ulbrichtovy vousy v omáčce, Kádárův úsměv nakyselo, nadívané krky okupantů; jídla na objednávku – Gomulka á la divoký kanec, Biľak na rožni, Kolder jako vypečenec; laciná jídla – Brežněvův mozeček, československo-sovětské přátelství na huntě.

V neděli 25. srpna 1968 vysílal rozhlas z Hloubětína písničku „Běž domů, Ivane“, kterou složil Jaromír Vomáčka a která během okupace zlidověla: „Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša, běž domů, Ivane, tady tě holky nemilujou, běž domů, Ivane, tady tě nemá nikdo rád. Běž domů, Ivane, a už se nevracej.“

Nejvyšší československé vedení se 23. srpna vypravilo do Moskvy pokusit se vysvětlit sovětskému generálnímu tajemníkovi Leonidu Brežněvovi, že socialismus není v Československu ohrožen.

Ačkoliv českoslovenští politici zpočátku odmítli uznat oprávněnost intervence, nakonec se podvolili a podepsali tzv. Moskevský protokol. Celý národ 27. srpna s napětím sledoval, s čím se z Moskvy vrátí. Prezident Svoboda tehdy oznámil dosažení dohody o postupném úplném odchodu cizích vojsk. Ta se měla z měst a obcí okamžitě přemístit do vyhrazených prostorů. Zároveň prezident naznačil snahu pokračovat v polednovém vývoji. Nicméně každý rozpoznal, co zaznělo mezi řádky. Všechny naděje byly pohřbeny. Již nebylo komu věřit.

Tím se fakticky uzavřel experiment Pražského jara, pomalu začalo období normalizace. Ještě na konci srpna Moskevský protokol schválilo zasedání ÚV KSČ a provedlo v jeho duchu četné kádrové změny. O dva měsíce později byla na světě Smlouva o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. Ratifikace tohoto dokumentu znamenala otevřený a jasný rozchod vedení státu s vůlí občanů. Navíc se touto smlouvou „dočasný“ pobyt sovětské armády prodloužil na dvacet tři let. Vojska ostatních okupačních armád opustila československé území začátkem listopadu 1968.

Převzato a upraveno podle: Příhoda, Luboš. A potom přijely tanky. 1. vyd. Liberec: Kruh autorů Liberecka, 2009. 190 s. ISBN 978-80-254-6248-5 Strašíková, Lucie. Moskevský protokol pohřbil všechny naděje. Česká televize [online]. 26.8.2009, [cit. 18.8.2018]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1446155-moskevsky-protokol-pohrbil-vsechny-nadeje