Akční program

Rok 1968 byl v tehdejším Československu obdobím velkých nadějí i trpkých zklamání. Obrodný proces ve společnosti, tzv. pražské jaro, měl podle představ vládnoucí KSČ nastolit "socialismus s lidskou tváří". Skončil však srpnovou invazí armád Varšavské smlouvy. Hlavním programovým dokumentem tohoto období byl Akční program KSČ, přijatý 5. dubna 1968. Tento materiál byl sice psaný z pozic reformního komunismu, ve své době ale vzbudil ve veřejnosti velká očekávání.

V prvních měsících roku 1968 nabral politický vývoj v Československu rychlý spád - nejprve byl v lednu odvolán tehdejší prezident Antonín Novotný z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a na jeho místo nastoupil Alexander Dubček, v březnu 1968 pak rezignoval Novotný i na úřad prezidenta, v němž jej nahradil generál Ludvík Svoboda. Novým premiérem se stal Oldřich Černík a v čele parlamentu stanul Josef Smrkovský.

Základní platformou chystaných změn se stal dubnový Akční program KSČ, přijatý na zasedání ústředního výboru strany. Rozsáhlý dokument definoval koncepci reformy na další dva roky nejen po stránce politické a společenské, ale také ekonomické. Jedním z jeho hlavních tvůrců byl tehdejší tajemník ÚV KSČ Zdeněk Mlynář, který po okupaci odstoupil ze svých funkcí a později, v roce 1977 emigroval do Rakouska. Návrh programu byl hotov už v únoru a setkal se s příznivým ohlasem u veřejnosti. Dokument sice zachovával vůdčí úlohu KSČ ve společnosti, ale některé jeho pasáže byly na svou dobu relativně pokrokové a odvážné. V politické části programu se mimo jiné konstatovalo, že v rámci Národní fronty mají být všechny strany a organizace rovnými partnery. Zlepšení narušených vztahů Čechů a Slováků mělo vyřešit federativní uspořádání státu.

Změny v Československu však narazily na odpor tehdejšího Sovětského svazu. Ten měl socialistické státy v podstatě jako podřízená autonomní území. Českoslovenští představitelé už v květnu museli v Moskvě vysvětlovat svoji politiku. Sovětští představitelé je upozorňovali na podle nich pokračující rozkladnou činnost pravicových sil v KSČ a na narůstající kontrarevoluční tendence. Moskva zaktivizovala i představitele komunistických stran v dalších svých evropských satelitech, tedy v Polsku, NDR, Maďarsku, Bulharsku a Rumunsku. Ti se v červenci sešli ve Varšavě, ale bez účasti československých zástupců, a v tzv. varšavském dopisu vyjádřili znepokojení nad růstem údajné kontrarevoluční aktivity v Československu. Čeští komunisté k dopisu schválili odmítavé stanovisko. Následovala jednání Dubčeka se sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem a řada dalších schůzek. Sovětská strana apelovala na vedení KSČ, aby si uvědomilo „internacionální odpovědnost za osud socialismu v zemi a rozhodně čelilo vzrůstajícímu kontrarevolučnímu nebezpečí“.

Dubček odmítl Sovětským svazem požadované personální změny ve vedení KSČ a státu. Na schůzce představitelů států Varšavské smlouvy v Bratislavě 3. srpna pak zástupce konzervativních komunistů Vasil Bilak předal Brežněvovi tzv. zvací dopis, který měl zdůvodnit vojenskou intervenci. Na jednání pětice generálních tajemníků stran států Varšavské smlouvy 18. srpna v Moskvě pak zúčastnění podepsali protokol, který znamenal politické rozhodnutí o invazi do Československa. Vpád vojsk Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna pak ukončil veškeré reformní snahy v Československu a k moci vrátil konzervativní, Moskvě zcela poddané, představitele KSČ. Akční program byl v roce 1970 prohlášen za nesprávný a neplatný. Komunisté se k němu už nikdy nevrátili.

Zdroje: https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1458457-byl-prijat-akcni-program-hlavni-material-prazskeho-jara

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/arcni-program-1968-reforma-prazske-jaro.A180731_092243_domaci_vov