Tuzex

Pamatujete na obchod, vlastně dva obchody, Tuzex, který v Jablonci sídlil v Komenského ulici? Myslím, že určitě ano, protože pro drtivou většinu občanů socialistického Československa to byla tehdy jedna z opravdu mála možností, jak se dostat k výrobkům ze Západu. Prodejny Tuzexu nebyly přitom za minulého režimu zdaleka běžnou záležitostí, která by byla v každém městě. Jablonec se mezi „vyvolená“ města dostal především díky přítomnosti podniku zahraničního obchodu Jablonex a tím i dostatečnému počtu občanů, kteří disponovali pro režim tolik potřebnými valutami.

Také Tuzex (Tuzemský Export), který vznikl 1. července 1957, byl podnikem zahraničního obchodu, jehož hlavním smyslem činnosti byl maloobchodní prodej zboží všeho druhu za cizí měny. Neplatilo se ale dolary nebo markami, ale odběrnými poukazy (lidově bony), které bylo oficiálně možné sehnat pouze výměnou za tyto valuty. Povinnou výměnou. Obchody Tuzex tak nesloužily k ničemu jinému než účinnému odčerpání zahraničních měn od obyvatelstva. Ty si tehdejší obyvatelé mohli legálně vydělat např. na zahraničních montážích nebo obchodních zastoupeních v cizině.

Existovaly ala i neoficiální cesty, jak se dalo k bonům přijít. Postupem času se tak objevily stovky veksláků, kteří nabízeli bony i těm občanům, kteří se k nim neměli možnost legálně dostat. Komunistický režim veksláky v tichosti toleroval, protože to byli paradoxně právě oni, kdo zmírňoval problém s nedostatkem zboží v tehdejší nefungující socialistické ekonomice. (Kdo z vás tu dobu nezažil, podívejte se na film Bony a klid, tam najdete veksláky v celé jejich „kráse“.) V Tuzexu bylo totiž k dostání vše, co jste si v běžných obchodech jinak nekoupili. Od potravin a kosmetiku přes oblečení a spotřební elektroniku až k automobilům. 1 bon se v 80. letech na černém trhu prodával za 5 tehdejších československých korun.

V jabloneckých Tuzexech bylo možné si koupit pouze potraviny, kosmetiku a spotřební elektroniku, za oblečením, stavebnicí Lego nebo auty se muselo vyrazit do Prahy. A jaké byly ceny? V roce 1988 stála např. videokazeta 10 bonů, levisky vás vyšly na 120 a Škoda Rapid určená na export vás vyšla na 17 460 bonů. Jen pro představu – průměrná mzda v té době činila kolem 3 000 Kč (600 bonů). Lesk a sláva Tuzexů skončila krátce po konci komunistického režimu v listopadu 1989, kdy k nám do té doby nedostatkové zboží začalo proudit bez omezení. Jednou z mála připomínek jeho někdejšího věhlasu byl ještě nedávno stejnojmenný obchod v Berlíně, kde byly k dostání potraviny, alkoholické nápoje a popkulturní předměty známé právě z dob komunistického Československa.