Dne 17. listopadu 1989 svolaly tehdejší oficiální i nezávislé studentské organizace do Prahy na Albertov manifestaci studentů vysokých škol. Oficiálně povolená akce přerostla v dosud největší spontánní protest proti tehdejšímu komunistickému vedení.

Tato trasa byla zřízena v roce 1962. Vyznačena byla na cestách po hřebeni Krkonoš a celou svou délku 28 kilometrů je vedena po česko-polské hranici nebo v její blízkosti na území jednoho nebo druhého státu. Občanům obou zemí byla už před rokem 1990 přístupná bez omezení (s výjimkou období výjimečného stavu v Polsku), odbočovat z ní ale bylo možné pouze na území vlastního nebo oficiálně navštíveného státu. Dnes je cesta z ní otevřena kterýmkoli směrem. Původně nesla název Cesta československo-polského přátelství (polsky Droga Przyjaźni Polsko-Czechosłowackiej), po vzniku samostatné České republiky byl její název upraven.

Jen stěží byste v Jablonci nad Nisou osmdesátých let hledali větší fenomén, než start zdejších kamionů LIAZ na slavné rallye Paříž-Dakar. Možná jej trumfli céčka, ale ta při vší úctě rozhodně neměla tak velký mezinárodní přesah.

Už třicet let uplyne od chvíle, kdy padla železná opona a Evropa de facto ztratila svou vnitřní hranici. Dne 9. listopadu roku 1989 ve 21:20 nechali strážní na hraničním přechodu na Bornholmské ulici přejít první občany NDR do západního Berlína. Krátce před půlnocí byly masy lidí tak obrovské, že byl přechod konečně otevřen a celé město propuklo v nepopsatelné nadšení.

„Václav Havel jméno mé, narodil jsem se v Praze roku 1936,“ představuje se Václav Havel pro projekt Paměť národa a dodává: „Já pocházím z rodiny, která byla později označena za rodinu buržoazní, a skutečně asi byla rodinou buržoazní. To znamená, že otec byl podnikatel, spravoval restaurační podniky Lucerny a Barrandova, které částečně zdědil po svém otci a částečně sám vybudoval. Samozřejmě to znamenalo, že jsme měli určitý komfort – vychovatelku, zahradníka, mělo to ovšem parametry přiměřené té době.“ Matka Božena Havlová byla dcerou novináře a diplomata Hugo Vavrečky. Důležitou roli v rodině hrál také otcův bratr Miloš, významná postava filmového světa.

Za přímého předchůdce cestovního ruchu můžeme považovat lázeňství. Dávno předtím, než začali lidé trávit volný čas v horách nebo v rekreačních areálech, se totiž alespoň ti nejlépe situovaní sjížděli do oblastí, kde ze země prýštily minerální prameny a kolem nich se rozrůstala lázeňská letoviska. Místa určená nejen k péči o zdraví, ale i k odpočinku se poté v době rozmachu turistiky stala ideálními základnami pro výlety do přírody nebo k historickým památkám.

Pavlu Tigridovi se dostalo té cti, že od počátku padesátých do konce osmdesátých let zosobňoval „zločinnou emigraci“ a její „nekalé rejdy“. Svou pověst si vysloužil především jako vydavatel Svědectví, nejvlivnějšího exilového časopisu.

V letošním roce oslavily volejbalové oddíly v Hrádku nad Nisou a Žitavě už 55 let trvající přátelství, které vzniklo a dál se rozvíjelo v době, kdy hranice mezi státy zrovna dvakrát podobným kontaktům nepřály.

Únor 1948 znamenal totální zvrat ve vývoji československé společnosti, představoval vyvrcholení střetu mezi demokratickou částí československé politické reprezentace a vrcholnými strukturami KSČ. Po převzetí moci se nové vedení země rozhodlo vypořádat se všemi, i jen potenciálními, odpůrci. Rozeběhly se vlny perzekuce celých vrstev obyvatelstva, namířené proti členům nekomunistických politických stran, demokratické části důstojnického sboru i policie, vysokoškolákům, katolickému kléru, záhy také samostatně hospodařícím zemědělcům.

Čtvrtek v kalendáři znamenal pro čtenáře za socialismu jediné – knihkupectví dostala nové příděly. Aby se ale lidé zbytečně nenamlsali, knihy, o něž byl opravdový zájem, se daly počítat mnohdy na prstech jedné ruky.

Kdyby krátce po sametové revoluci někdo přišel do podniku Karma v Kostelci nad Černými Lesy a řekl, že jeden z jejich výrobků, elektrická přenosná trouba remoska, se za pár let stane světovým prodejním hitem, asi by si přinejmenším ťukali na čelo. Přesně to se ale stalo. V roce 1991, kdy byla výroba remosky ukončena, by něco takového ale nenapadlo ani toho největšího optimistu.

Těžko říct, čím to je, ale některá místa jsou doslova ohnisky slavných osobností. Někde snad proto, že tam s talentovanými lidmi pracovali výteční pedagogové, jinde takové osoby podporoval skvělý klub nebo spolek, onde snad sám genius loci daného místa burcoval a burcuje k tvůrčí činnosti. Jedním z míst s obrovskou koncentrací významných osobností je podkrkonošská Jilemnice.

Politické procesy totalitního režimu po roce 1948 zasáhly také oblast sportu. Komunisté rozprášili ve vykonstruovaném případu první zlatou hokejovou generaci československého národního týmu za údajnou velezradu, špionáž a protistátní činnost. Výsledek byl zdrcující – jedenáct hráčů bylo odsouzeno k úhrnnému trestu vězení ve výši téměř sedmdesáti pěti let.

Jeden z nejvýznamnějších českých písničkářů by se letos 12. dubna dožil pětasedmdesáti let. Karel Kryl svými protestsongy často provokoval a otevíral v nich společenská témata. Skladby jako „Bratříčku, zavírej vrátka“, která se stala symbolem odporu proti okupaci Československa, „Veličenstvo kat“, „Píseň neznámého vojína“, „Morituri te salutant“ a mnoho dalších takřka zlidověly.

Už je to třicet let, co začátkem září 1989 přijeli do komunistického Československa na dvě přátelská utkání s naším národním týmem tehdejší čerství vítězové Stanley Cupu, hokejisté Calgary Flames. Příznivci ledního hokeje tak mohli u nás vůbec poprvé vidět v akci tým NHL. Nadšení domácího publika bylo o to větší, když českoslovenští hokejisté dokázali vyhrát obě utkání (4:2 a 4:1).

Jedním z nejnavštěvovanějších míst v polském příhraničí je Jelení Hora. Zhruba osmdesátitisícové město disponuje mnoha historickými památkami, kouzelnou atmosférou i vlakovým spojením do Krkonoš a dále do Čech. Jeho největším triumfem je ale nádherné okolí.

Plánování ekonomiky se zdálo být po druhé světové válce užitečným nástrojem pro obnovu zničeného hospodářství v celé řadě zemí světa. Pro komunisty bylo ovšem plánování zcela zásadním rysem nového pořádku.

Zkuste si někdy udělat procházku městem podle pamětních tabulí. Že je to nesmysl? Proč se soustředit na nějaké desky na fasádách, když můžeme obdivovat celé mohutné kostely, paláce nebo radnice? Samozřejmě, to všechno bychom v tom či onom městě neměli opomenout, když se ale zároveň budeme soustředit na ony drobné památky pověšené na místech významných událostí, zjistíme mnoho zajímavého navíc.

Lidé ho znali z televizního vysílání během srpna 1968 i jako moderátora oblíbených pořadů s Janem Werichem. Spisovatel, publicista, scenárista a dramaturg Vladimír Škutina byl ale složitější osobností.

Těžko říct, jaký osud by čekal bikrosová kola, nebýt kultovního filmu Stevena Spielberga E. T. – Mimozemšťan. Až do té doby (1982) jezdila totiž na kolech BMX (zkratka pro Bicycle Motorcross) poměrně úzká skupina nadšenců, a to ještě téměř výhradně v Kalifornii, kde tato příprava a alternativa pro motokros během 60. let minulého století vznikla. Vše se ovšem změnilo ve chvíli, kdy kola BMX padla do oka slavnému režisérovi a rozhodl se jim dát zásadní prostor ve svém chystaném filmu o roztomilém mimozemšťanovi. Víc než čtyřminutová honička, během které uniká parta dětí společně s mimozemšťanem před policií, doslova nadchla celý svět.

Běžný divák Československé televize v pátek 17. listopadu 1989 nezaznamenal ve večerních Televizních novinách nic zvláštního, pouze zmínku o rozehnání jedné demonstrace. Kavčí hory totiž mělo ještě plně v moci prorežimní vedení. V jejich útrobách to však už vřelo.

Jako „maják“ se na východním okraji Lužických hor vypíná Popova skála. Že ji neznáte? Ona vlastně není na první pohled moc viditelná – mohutné skalisko se zvedá v zeleném nekonečnu lesů nad Hrádkem nad Nisou, při pohledu z města nebo od vlaku jsou ale více patrné kopce okolo. Přitom je z Popovy skály jeden z nejúchvatnějších výhledů v našem kraji a určitě nejkrásnější na Hrádecku.

Lidové milice, přezdívané jako „ozbrojená pěst dělnické třídy“, představovaly polovojenské ozbrojené sbory přímo podléhající komunistické straně. Svoji podobu získaly v únoru 1948, nicméně KSČ usilovala o jejich vytvoření už od konce války. Během osvobozování Československa a po jeho ukončení vznikaly na našem území různá ozbrojená uskupení a i mezi lidmi bylo mnoho zbraní. Po jisté konsolidaci poměrů byla všechna tato uskupení zrušena a za bezpečnost státu odpovídaly armáda a Sbor národní bezpečnosti. Nicméně zůstala ještě jedna složka, která měla k dispozici zbraně – závodní stráž. Ta měla chránit průmyslové závody a podléhala Ústřední radě odborů. Její členové sloužili na základě dobrovolnosti a vyzbrojeni byli vý

Hledáte nějaké historické město, které není přeplněné turisty? Vydejte se do Úštěku – městečka na půli cesty mezi Českou Lípou a Litoměřicemi, které je bezesporu jedním z nejkrásnějších historických sídel na severu Čech a dost možná i v celé republice. Malé městečko o pár ulicích spočívající na romantickém návrší na dohled od svahů Českého Středohoří a od skalních labyrintů Máchova kraje a Kokořínska.

Otec zapnul digestoř, aby sousedka nic neslyšela, a zeptal se, co pro něj může udělat, strejda vyzvídal, zda neví, jak je ta zeď vysoká, že si vzali provaz a z drátu v dílně udělal kotvu, že se jim to podařilo provézt přes hranice, a vytáhnul lano z velké kožené brašny, co v ní tenisté nosí rakety. Otec řekl, že asi jako ta, co mu ukazoval v Berlíně ve Friedrichshainu, akorát že se u ní nestřílí, i když teď tam prý je chaos, samí kružítka a esenbáci, kteří nevědí, co s tím.

Husákova normalizace utlumila vše, co mohlo znamenat uvolnění socialistického zřízení v tehdejším Československu, lidé propadali do depresí, nakonec však v srpnu 1969 přece jen vyšli do ulic, aby ukázali vládnoucí garnituře, že nesouhlasí s tím, jakým směrem se republika ubírá. Ve dnech kolem 21. srpna 1969 se tak Československem přelila vlna protestních akcí. Komunisté na ně ale byli připraveni a jejich reakce byla brutální. Během pouličních bojů zahynulo pět osob a mnoho dalších bylo zraněno. Nicméně navzdory postupující normalizaci si lidé srpnovou okupaci stále připomínali a 21. srpen se stal pro totalitní moc jedním z nejobávanějších výročí.

A dneska bychom si mohli udělat výlet třeba, třeba … třeba k Jupiteru! Ptáte se, jestli jsme se z těch letních veder nezbláznili? No, to možná ano, ale ke zmiňované planetě se můžeme vydat celkem klidně, a dokonce si i projít celou sluneční soustavu. Tedy přesněji řečeno její model v měřítku jedna ku miliardě!

Přesně před pětatřiceti lety, ve dnech 28. července až 12. srpna 1984, se v Los Angeles konaly XXIII. letní olympijské hry. V celé řadě disciplín patřili k velkým favoritům na medaile naši tehdy mimořádně úspěšní sportovci. Soudruzi ale rozhodli jinak. Socialistické Československo se totiž několik měsíců před začátkem olympiády v Los Angeles připojilo k jejímu bojkotu, který krátce před tím vyhlásil Sovětský svaz.

V noci na 13. srpna 1961 začala na dělicí čáře mezi východní a západní částí Berlína vyrůstat zeď. Neměla chránit obyvatele před napadením města, ale měla zabránit v jejich pohybu mezi oběma částmi. Stavba, která se dodnes stala symbolem železné opony, vznikla na popud států Varšavské smlouvy, „aby byl na hranici západního Berlína zaveden takový pořádek, který by účinně překazil podvratnou činnost proti zemím socialistického tábora“. Železobetonové monstrum a řada kontrolních opatření měly zamezit "nepřátelské činnosti západoněmeckých a západoberlínských revanšistických a militaristických sil".

1. srpna 1953 zahájil svoji působnost cenzurní úřad Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD). Byl ustaven podle sovětského vzoru vládním usnesením č. 17/1953 Sb., v září téhož roku byl převeden do kompetence ministerstva vnitra. Správa měla dva úkoly – ochranu státního tajemství a tzv. ochranu jiných zájmů společnosti.

Pro turistu asi neexistuje lepší odměna za namáhavý výšlap, než je rozhled do krajiny. Sednout si na vrcholu kopce, který právě zdolal, rozbalit svačinu, zahodit veškeré myšlenky a nechat se unášet pohledem do nekonečné dálky, která se rozprostírá pod nohama. Kostely, paláce i továrny jsou náhle maličkými stavbičkami, auta a kamiony jen barevnými body velikosti mravence, a lidi, ty tam dole v dálce a hloubce ani nelze rozeznat. K vidění je ale spousta jiného – vzdálené horské hřebeny i blízké kopce, města jakoby nakreslená na listu papíru, nebo modravé rybníky zrcadlící se v zelených lesích.

V měsících červenci a srpnu roku 1972 probíhaly soudní procesy se čtyřiceti sedmi představiteli domácí opozice, kteří byli dohromady odsouzeni k více jak sto dvaceti letům odnětí svobody. Důvod? Letáková akce Občané.

Chataření a chalupaření se stalo v socialistickém Československu téměř národním sportem. Města se v pátek nebo v sobotu vylidňovala a lidé mířili do svých dočasných příbytků na venkově. Navíc spoustu času trávili tím, že svoje chaty a chalupy přikrášlovali. Chalupaření za normalizace bývá odbornou i laickou veřejností často vysvětlováno jako útěk od politiky, od tehdejšího systému, jako nezájem občanů o věci veřejné.

Kdyby se vás někdo někdy zeptal na jméno českého muzikanta, jehož nahrávky dokázaly získat dvě prestižní americké hudební ceny Grammy a zároveň se umístit na samém vrcholu mnoha světových hitparád, máte jedinou možnost – Jan Hammer.

Pro zkušeného výletníka asi nebude žádný problém, vyjmenovat české a moravské památky UNESCO. Aktuálně jej sice mohou zmást krušnohorská hornická oblast a kladrubský hřebčín, které se na seznam světového dědictví dostaly teprve před pár dny, jinak jsou ale všechna ona místa notoricky známá. Méně to už ovšem platí o památkách zahraničních – zatímco Lednicko-valtický areál na jihu Moravy zná snad každý český turista, daleko méně se u nás ví, že podobný komplex najdeme také zhruba sto kilometrů severně od Jizerských hor.

Projev plný nechtěného humoru, který se přes Svobodnou Evropu dostal na veřejnost, zazněl 17. července 1989 v místním kulturním domě v Červeném Hrádku u Plzně. První muž strany Milouš Jakeš zde ve vystoupení plném nesmyslů, sebelítosti a útoků na opozici fakticky deklaroval, že KSČ je na konci svých sil.

Americká NASA řídí své vesmírné lety z Houstonu, my máme naše kosmické centrum v Panské Vsi nedaleko městečka Dubá na Českolipsku. Od roku 1962 zde totiž sídlí observatoř Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd České republiky. Už předtím (1953) zde ale fungovalo detašované pracoviště ionosférického oddělení Geofyzikálního ústavu Československé akademie věd. V roce 1957 v Panské Vsi jako vůbec první v tehdejším Československu zachytili signály, které z vesmíru vysílala první umělá družice Sputnik 1.

Začátkem července roku 1960 prezident republiky a první tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný představil poslancům Národního shromáždění nový návrh „socialistické“ ústavy. Ústava Československé socialistické republiky (ČSSR), která mimo jiné zaváděla nový název republiky i nový státní znak, byla výrazem „vybudování socialismu“. Dokument byl poslanci přijat jednohlasně 11. července 1960. V dalších letech byl několikrát novelizován, ale v podstatě platil až do rozpadu federace, tedy celých třicet dva let.

„Jednou tady bude krajina plná jezer!“ – Přesně takhle se hovoří o budoucnosti severočeské hnědouhelné pánve. Plán zatopit obrovské povrchové doly, které dnes hyzdí krajinu pod Krušnými horami, zní přitažlivě, těžko ale říct, jestli se toho dnešní dospělí lidé vůbec dožijí. Že však nejde jen o představy poblázněných vizionářů, o tom svědčí krajina severně od našich hranic – v Horní a Dolní Lužici už totiž takováhle jezera mají!

Národní pouť na Velehradě v roce 1985 byla jednou z největších československých poutí a protikomunistických demonstrací během trvání komunistického režimu. Oslav 1 100. výročí úmrtí sv. Metoděje a udělení Zlaté růže velehradské bazilice se zúčastnilo sto až dvě stě padesát tisíc lidí, kteří vyhnali skandováním a pískotem z řečnické tribuny ministra kultury a hlasitě vyjádřili požadavek na náboženskou svobodu a povolení návštěvy papeže.

Před třiceti lety, 22. června 1989, byl publikován v Lidových novinách manifest Několik vět. O týden později byl text zveřejněn ve vysílání rádia Svobodná Evropa. Manifest byl pokračováním událostí, které začaly v lednu 1989 během tzv. Palachova týdne. Při pokusu položit květiny k pražskému pomníku sv. Václava zadržela policie představitele opozice. V dalších dnech protestovaly na Václavském náměstí desetitisíce lidí, demonstrace brutálně rozháněla policie a byly nasazeny Lidové milice. Mezi zadrženými byl i Václav Havel, který ve vězení zůstal až do května 1989.

O tom, jak bylo téměř nemožné vidět u nás za socialismu koncerty předních zahraničních hudebních hvězd, jsme už psali v článku o ilegálním vystoupení múzy světového undergroundu, Nico. Další z nemnoha takových výjimek byl legendární koncert britské skupiny Depeche Mode, která úplnou náhodou vystoupila v Praze 11. března 1988.

Literární listy a deníky Mladá fronta, Práce a Zemědělské noviny zveřejnily dne 27. června 1968 prohlášení Dva tisíce slov. Dokument vznikl na podnět lidí z Československé akademie věd a byla v něm požadována změna poměrů v Československu. Autorem výzvy byl český spisovatel Ludvík Vaculík. Manifest podepsaly stovky osobností veřejného života a více než sto tisíc občanů. Vedení KSČ reagovalo hystericky. Sovětský vůdce Leonid Brežněv dokument označil za kontrarevoluční a jako doklad toho, že vedení KSČ nemá situaci v zemi pod kontrolou. Stal se tak impulzem k rozsáhlému politickému tlaku i mediální kampani proti Československu.

Koncem šedesátých let se rychle vyhrocovaly vztahy mezi komunistickou mocí na straně jedné a československými spisovateli na straně druhé. Svojí měrou k tomu přispěl i oficiální postoj Československa k arabsko-izraelskému konfliktu, proti němuž protestovali spisovatelé Arnošt Lustig a Jan Procházka.

Německá oblast Horní Lužice je úzce spojena s českými dějinami a nabízí nepřeberné množství zajímavých míst. Někdy zcela nečekaných – koho by například napadlo, že ani ne dvacet kilometrů od českých hranic se nachází světově důležité centrum jedné křesťanské církve? Navíc v městečku, které má jen zhruba šest tisíc obyvatel? Ano, skutečně je to tak – jedná se o Herrnhut neboli Ochranov, sídlo Jednoty bratrské a architektonický skvost, který milovníci historie a památek prostě musí navštívit.

Jen máloco tak jednoznačně ukazuje na tragikomičnost života v socialistickém Československu, jako příběh německého časopisu Bravo. Jeho první číslo vyšlo v tehdejším západním Německu už v roce 1956 a brzy se díky svému obsahu (hudba-film-televize-móda) stalo mezi německými teenagery doslova hitem. V dobách jeho největší slávy, v osmdesátých letech minulého století, Bravo vycházelo v neuvěřitelném nákladu téměř 2 milionů výtisků.

Statisíce cvičenců v dresech do rytmu hudby mění postoje a vytváří živé obrazce. Taková byla spartakiáda – hromadná choreografie, kterou poprvé uspořádala vládnoucí komunistická strana před šedesáti čtyřmi lety, 23. června 1955. Milion a tři čtvrtě cvičenců se na ni připravovalo skoro dva roky.

Asi spoustu lidí překvapí, že jednou z největších líhní výtvarných umělců v historii severních Čech je šestitisícová Chrastava. Městečko na dohled od Liberce se může pyšnit skutečné úctyhodnou soupiskou rodáků – pochází odtud malíři Vilém Kandler, Willi Sitte nebo sochař a medailér Richard Placht. Nejznámějším umělcem s chrastavskými kořeny je ale Josef Führich.

Před šedesáti šesti lety, 1. června 1953, spustili komunisté měnovou reformu. Za pomoci sovětských poradců ji připravovali od podzimu roku 1952. Obyvatelé Československa tak přišli během jediného dne o své úspory, často celoživotní.

Dnes, kdy se v Jablonci hraje volejbal maximálně na krajské úrovni, to zní skoro až neuvěřitelně. Bývaly totiž doby, kdy zde jak muži, tak ženy hráli extraligu a na jejich zápasy se chodily dívat tisíce diváků

Květen je bezpochyby měsícem cestování a to samozřejmě i cestování do zahraničí. Není ovšem nutné vždycky překonávat oceány nebo kontinenty, bezpočet krásných a zajímavých míst najdeme hned za našimi hranicemi. My v Jizerských horách to máme doslova „za bukem“ a po necelé hodince jízdy z Jablonce nad Nisou jsme pohodlně v Německu i Polsku. Ale zpátky ke květnu. Právě v tomhle měsíci (30. 5. 1997) byl otevřen hraniční přechod na silnici, po které se dnes můžeme vydat na výlet z Nového Města pod Smrkem do polských lázní Czerniawa-Zdrój.

Vládním nařízením č. 48 ze dne 23. května 1950 bylo zřízeno Ministerstvo národní bezpečnosti. Jeho úkolem bylo plnit "úkoly národní bezpečnosti, které dosud příslušely Ministerstvu vnitra a které na Slovensku byly vykonávány prostřednictvím Pověřenectva vnitra".

Po druhé světové válce, odchodu německy hovořícího obyvatelstva a nástupu socialistického hospodářství se začaly české pohraniční hory výrazně měnit. Ze dříve průmyslových nebo zemědělských obcí se stala místa orientující se často výhradně na cestovní ruch. Dříve soukromé hotely a horské chaty přešly do rukou státu a v mnoha případech začaly fungovat jako rekreační objekty různých organizací. Zařízení vlastně pokračovalana podobném principu jako běžné hotely a chaty, zásadním rozdílem ale bylo, že sloužily pouze podnikovým rekreantům, organizovaným v tzv. Revolučním odborovém hnutí (ROH). V síti turistických služeb zůstaly samozřejmě i provozovny přístupné široké veřejnosti, v početní převaze však byla podniková rekreace

V sobotu 17. května 1969 bylo v Rudém právu publikováno prohlášení Slovo do vlastních řad. Manifest vyjádřil podporu novému vedení KSČ v čele s Gustávem Husákem a kritizoval činnost Svazu českých novinářů v roce 1968. V období do 9. června 1969 ho podepsalo tři sta padesát novinářů a pracovníků médií – v zájmu „prospěchu našeho lidu a vskutku životním zájmům našich národů“ se přihlásili „bezvýhradně k myšlence proletářského internacionalismu“.

První poválečné a zároveň na dlouhou dobu poslední demokratické parlamentní volby se v Československu konaly dne 26. května 1946. Komunisté v nich získali čtyřicet procent hlasů a poprvé v historii Československé republiky se dostali do vlády.

Poslední listopadový den roku 1965 byl založen na svém ustavujícím sjezdu Filmový a televizní svaz FITES. Stal se nástupcem filmové složky Svazu československých divadelních a filmových umělců (SČDFU). Jeho úkolem se stalo především hájit zájmy tvůrců, umožnit kolektivní vyjednávání s vedením Československého filmu (ČSF) a Československé televize (ČST), projednávat mzdové otázky, ale také například pořádat projekce, semináře nebo vydávat oficiální periodikum – čtrnáctideník Filmové a televizní noviny. Ideou bylo vytvořit nezávislý svaz, který by stál mimo struktury ČSF, ale mohl by svým hlasem přesto ovlivňovat dění v české kinematografii a vyvíjet tlak na vládnoucí stranickou garnituru, s níž se střetával již od svého počátku.

Vidět za socialismu v Československu koncert zahraničních hudebních hvězd bylo až na vzácné výjimky něco, o čem si tehdy lidé mohli jen nechat zdát. O tom, jak vzácné to výjimky byly svědčí to, že je s přehledem spočítáte na prstech ani ne dvou rukou. A to se ještě často jednalo o interprety, kteří měli svá nejlepší léta už dávno za sebou. Jaký to rozdíl oproti takovému Maďarsku, kde tamní komunisté nechali hrát Queen, Petera Gabriela nebo Iron Maiden v dobách své největší slávy! Jak už to ale bývá, i v tomto případě existují výjimky, které ale ovšem jen potvrzují pravidla. Jednou z nich byly dva ilegální koncerty zpěvačky Nico, múzy undergroundu.

Volné dny o Velikonocích lákají k výletům, zvláště ke křesťanské památkám. Nejvýznamnější jarní svátky připomínají utrpení Ježíše Krista na kříži a jeho zmrtvýchvstání. Tento zřejmě nejslavnější příběh lidských dějin najdeme vyobrazený nejen v knihách či na obrazech, nýbrž také na mnoha místech v krajině – v podobě takzvaných křížových cest. Během minulého režimu jich spousta téměř nebo úplně zanikla, dnes, třicet let po roce 1989, jsou už ale většinou opraveny a krášlí přírodní scenérie našeho nádherného kraje.

Komunistický režim nepřál svobodě slova a těm, kteří nespokojenost dávali najevo, hrozil nelehký život. Jedním z těch, kteří nesklonili hlavu a nešli s davem, byl Pavel Wonka. Tento východočeský disident byl posledním politickým vězněm komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení. Stalo se tak v dubnu 1988.

Naplno nám propuklo jaro, začíná turistická sezóna a v našem historickém kalendáři se zase začínají objevovat jubilea rozhleden. Logicky, protože vyhlídkové věže byly slavnostně otevírány právě v krásných jarních a letních měsících, kdy na jejich ochozy hned po „přestřižení pásky“ mohli začít stoupat milovníci výhledů. Naší letošní dubnovou oslavenkyní bude rozhledna na Frýdlantské výšině.

Hospodářská krize a totální krach 3. pětiletky přivedly stát na okraj propasti a československá ekonomika se dostala do stavu trvalého ochromení. Určité změny se projevily i v mocenskopolitickém systému. Zesílila politická aktivita parlamentu, který byl doposud pouhou stafáží komunistickému vedení. Na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ z 12. května 1964 se pořadí obrátilo – komunisté nadále schvalovali pouze politické zásady významných zákonů, konečnou podobu těchto návrhů však schvalovala vláda a parlament. Kontrolní funkce parlamentu tak byla posílena.

Pamatujete na obchod, vlastně dva obchody, Tuzex, který v Jablonci sídlil v Komenského ulici? Myslím, že určitě ano, protože pro drtivou většinu občanů socialistického Československa to byla tehdy jedna z opravdu mála možností, jak se dostat k výrobkům ze Západu. Prodejny Tuzexu nebyly přitom za minulého režimu zdaleka běžnou záležitostí, která by byla v každém městě. Jablonec se mezi „vyvolená“ města dostal především díky přítomnosti podniku zahraničního obchodu Jablonex a tím i dostatečnému počtu občanů, kteří disponovali pro režim tolik potřebnými valutami.

Snad každému městu můžeme přisoudit nějaký atribut. Jablonci nad Nisou jabloň, Ostravě hornické kladívko a Trutnovu nebo Brnu draka. Je také jedno místo, ke kterému patří slavné pravěké zvíře – mamut. Jedná se o Ostroměř, městečko na hlavní silnici z Jičína do Hradce Králové, položené v idylické krajině mezi hřebenem Hořického chlumu a počínajícími rovinami Polabí. Co ale má společného s mamuty? Přece dva slavné rodáky!

Jedné dubnové noci roku 1950 změnili českoslovenští komunisté život 2 376 mnichům. Ztratili domovy a skončili v internačních klášterech. Už v roce 1949 se pokusil komunistický režim zlikvidovat katolickou církev „dohodou“ s její hierarchií. To, co vypadalo nejdřív nadějně, narazilo na katolické pěšáky a výsledkem bylo sdělení, že: „Katolická akce očekávané poslání nesplnila.“ Bylo nutno zvolit razantnější formu likvidace. Logistické centrum StB ji pojmenovalo Akce K (jako kláštery).

Tahle slova člověka napadnou, když si uvědomí, kolik významných budov v Jablonci nad Nisou a okolí navrhl architekt Robert Hemmrich. Může se objevit i myšlenka, že bez něj by toho v Jablonci moc nezbylo... to je samozřejmě přehnané, ale údajně až pět stovek stavebních realizací na Jablonecku je skutečně úctyhodné číslo a Hemmrich zcela jistě patří mezi nejdůležitější osobnosti v dějinách našeho města.

Rok 1968 byl v tehdejším Československu obdobím velkých nadějí i trpkých zklamání. Obrodný proces ve společnosti, tzv. pražské jaro, měl podle představ vládnoucí KSČ nastolit "socialismus s lidskou tváří". Skončil však srpnovou invazí armád Varšavské smlouvy. Hlavním programovým dokumentem tohoto období byl Akční program KSČ, přijatý 5. dubna 1968. Tento materiál byl sice psaný z pozic reformního komunismu, ve své době ale vzbudil ve veřejnosti velká očekávání.

Když Martina Navrátilová v roce 1975 emigrovala, přestala pro zdejší komunistický režim existovat. O jedné z nejlepších světových tenistek všech dob se v tehdejším socialistickém Československu nesmělo psát, v televizi se nevysílal ani jeden z jejích několikanásobných slavných triumfů ve Wimbledonu, Roland Garros nebo US Open. Vše se mělo změnit až v roce 1986, kdy se v Praze hrálo světové finále Poháru federace. Tedy po dlouhých jedenácti letech.

Jedním z nejvýznamnějších březnových výročí jsou narozeniny Tomáše Garrigue Masaryka. První prezident československého státu bezpochyby patří mezi nejrespektovanější osobnosti našich dějin a je proto logické, že k jeho uctění bylo vztyčeno a odhaleno nesčetné množství soch a pomníků. Protože ale dějiny 20. století byly nepříjemně turbulentní, zažívaly i Masarykovy podobizny hodně divoké okamžiky.

Dne 27. března 1968 se sešlo ve sklepním bytě bývalého agenta Otakara Rambouska v Praze na Vinohradech několik bývalých politických vězňů. Důvod schůzky byl jednoduchý - založit organizaci bývalých politických vězňů, která by upozornila na to, co se u nás v padesátých letech dělo. Ustavující schůze klubu K - 231 se uskutečnila o pár dní později, 31. března na Žofíně.

Dnešní tip na výlet nás znovu zavede za významnou osobností a vydáme se opět hluboko do historie – tentokrát až do doby národního obrození. Jedním z nejdůležitějších hybatelů tohoto hnutí byl turnovský rodák Antonín Marek. Většinu života působil právě v našem kraji a tak teď můžeme zapátrat po jeho stopách.

V březnu 1969 porazili naši hokejisté na mistrovství světa ve Stockholmu dvakrát během jednoho týdne Sovětský svaz. Lidé v Československu to brali jako pomstu za okupaci srpna 1968, vyšli do ulic a bouřlivě oslavovali. Zápasy byly dva, vždy v pátek. První vyhráli 2:0, druhý 4:3. Už při prvním utkání v hledišti vlály dva transparenty. Na jednom bylo napsáno: „V srpnu vy - dneska my!“, na druhém: „Dnes vám nepomůžou ani tanky!“. Švédští pořadatelé si byli dobře vědomi velké rivality způsobené naší politickou situací, a tak si přáli, aby se tyto zápasy odehrály bez diváků. Těch, co přijeli z Československa, i těch, kteří do Švédska emigrovali. Neuspěli však.

Při pohledu na cenu jednotlivých prvků modelové železnice, kdy například nejlevnější model lokomotivy stojí bezmála 2 000 korun, dnes někdo jen stěží dokáže uvěřit tomu, jak se z „vláčků“ mohl stát za socialismu doslova fenomén, který nechyběl v téměř žádné tehdejší rodině. Tak to ale přesně bylo a důvodů, proč se tak stalo, bylo hned několik

Severovýchodní Čechy mají spoustu slavných rodáků, hlavně spisovatelů. Narodilo se tu také mnoho výtvarných umělců, historicky významných politiků i dalších hybatelů veřejného dění. Dnes se ale podíváme do jiné tvůrčí oblasti – do říše muziky.

Roku 1985 vznikl v prostředí pražského undergroundu samizdatový časopis Jednou nohou, od pátého čísla přejmenovaný na Revolver Revue. Časopis, který v kontextu samizdatových periodik vynikal pečlivou ediční a grafickou úpravou i poměrně vysokým nákladem, se stal platformou nejmladší undergroundové generace. Časopis založili Viktor Karlík, Jáchym Topol a Ivan Lamper v jednom z center disentu osmdesátých let 20. století, v bytě Němcových v Ječné ulici v Praze. Do časopisu přispívali také Václav Havel, Zbyněk Hejda, Vít Kremlička, Alexandr Vondra, Petr Placák či J. H. Krchovský

Dnes se zhruba po čtvrt roce vrátíme do Horní Branné. Podkrkonošskou obcí s nevšedním množstvím historických památek jsme se procházeli už na začátku zimy, teď, když nás led a sníh zase opouští, se tam podíváme znovu. Do zámku, o kterém jsme si už říkali, že se v něm několikrát zastavil Jan Ámos Komenský. Dnes si můžeme prozradit, proč.

V březnu roku 1953 zemřel sovětský diktátor Josif Stalin, vzápětí ho následoval i jeho československý souputník Klement Gottwald, který se ještě stihl zúčastnit jeho pohřbu.

Dnes připomeneme další pietní a pamětní místa spojených s bojem proti nacistickému režimu, s dělnickým hnutím a dějinami komunistické strany, která vznikla v Jablonci nad Nisou v období 1948–1989. Mezi nimi např. Reliéf v Rýnovicích, Hrob vojáků Rudé armády na městském hřbitově, Hvězdu, srp a kladivo na Mírovém náměstí, Sousoší na kruhové křižovatce, Pomník Rudé armádě v Kokoníně a pietní místa obětem koncentračních táborů.

Na důležitost knihy ve společnosti se ve zvýšené míře odkazovalo zejména v padesátých letech, často se tak dělo s citáty z klasiků marxismu-leninismu a Maxima Gorkého. Vyzdvihovaly se české úspěchy, kterých na mezinárodních soutěžích dosahovaly dětské knihy, a to hlavně díky grafické úrovni. V roce 1955 byl poprvé zaveden březen jako Měsíc knihy.

V období 1948–1989 v Jablonci nad Nisou vzniklo několik pietních a pamětních míst – spojených s bojem proti nacistickému režimu, s dělnickým hnutím a dějinami komunistické strany. Řada z nich dnes ve městě z různých důvodů již nestojí, jiná lze v ulicích Jablonce dodnes nalézt.

Když se řekne Malá Skála, napadne asi většinu lidí vyhlídka Pantheon, Suché skály nebo řeka Jizera. Ano, samozřejmě, jde o nádherné přírodní památky, kvůli kterým k nám na sever Čech jezdí desítky tisíc turistů. Na Malé Skále je toho ale k vidění daleko více, i když někdy člověk musí malinko hledat. Třeba lesní hřbitov.

Prověrky a masivní čistky, které brzy po srpnové ozbrojené agresi v roce 1968 postihly v rámci tzv. normalizace velkou část naší společnosti, musely logicky nějakým způsobem zasáhnout i katolickou církev. Těžko hledat pro komunistický režim příznačnějšího protivníka, než jakým byla právě katolická církev. Vychytralý režim neútočil přitom na podstatu víry samotné, ale promyšlenou a cílenou propagandou likvidoval a očerňoval její čelní představitele. Ve vykonstruovaných procesech udělali komunisté z farářů špiony a kolaboranty, mučili je a dokonce i popravovali, zavírali kláštery, zakazovali semináře.

1. červen Mezinárodní den dětí Také primárně nepolitický Mezinárodní den dětí byl organizován v duchu socialistické společnosti, v níž i nejmenší obyvatelé měli být pevně začleněni ve strukturách totalitní moci. V roce 1985 v Jablonci nad Nisou probíhala pionýrská pouť, program armády (průlet letadel, seskoky parašutistů, vojenský guláš), branný závod mládeže nebo ukázky činnosti zájmových organizací, navíc dětmi oblíbený lunapark.

Zima zatím ještě drží vládu nad krajem, čím dál více se ale už přibližuje jaro. Až se rozpustí sníh, zmizí led a země se zazelená, budeme se moci vydat do kopců na první předjarní výlety. Třeba pod Ještědský hřeben, na výpravu po stopách únorové oslavenkyně, spisovatelky Karoliny Světlé

Mezi nejvýznamnější duchovní představitele naší země bezesporu patřil Josef Beran. Pohnutý osud, který jej na léta zbavil svobody, ho nakonec dovedl až do Vatikánu, kde před smrtí působil jako kardinál. Kvůli vyhnanství z vlastního domova spočinul po boku papežů v kryptě svatopetrské baziliky.

Slavné májové dny - souborné označení pro tři krátce po sobě probíhající svátky – Svátek práce, Den povstání pražského lidu a Den osvobození Československa sovětskou armádou.

V roce 1948 se na mapě severních Čech poprvé objevil Nový Bor. Říkáte si, že jsme se zbláznili? Že je přeci Nový Bor historické město se starou sklářskou tradicí a spoustou památek? Ano, máte samozřejmě pravdu. Až do roku 1948 se ale jmenovalo jinak – němečtí obyvatelé ho nazývali Haida, Češi mu říkali Bor a po vzniku Československa oficiálně Bor u České Lípy. Název Nový Bor byl skutečně zaveden až 8. února 1948.

V oficiálním kulturním prostředí Československa sedmdesátých a osmdesátých let sehrály samizdaty, tedy publikace vyrobené „na koleně“, bez cenzury a dohledu, s minimálními technickými prostředky, v malém nákladu a s jistým rizikem, vedle exilové nakladatelské produkce zásadní roli. Vytvořil se díky nim a navzdory tlaku Státní bezpečnosti svébytný svět svobodné kultury a intelektuální diskuse. Díky knihám a časopisům, které lidé přepisovali na psacích strojích, množili na cyklostylu a v úplně posledním období i na nelegálních kopírkách, se dařilo šířit „nežádoucí“ myšlenky, názory, informace, všechno to, co se režim usilovně snažil zadusit.

Pravidelné oslavy svátků a významných dnů patřily k základním prostředkům demonstrace moci KSČ. Pompézní oslavy 1. máje, VŘSR nebo Vítězného února byly totalitní propagandou prezentovány jako sepětí pracujícího lidu Československa s politikou KSČ.

Masivní propagandistická kampaň komunistického režimu proti signatářům prohlášení Charty na počátku roku 1977, v němž se dovolávali občanských práv, které se Československo zavázalo v Helsinkách dodržovat, je dnes známá jako Anticharta. Ze strany režimu šlo o rozsáhlou akci s využitím plejády sdělovacích prostředků a populárních umělců, kteří měli veřejně podpořit politiku KSČ a její tažení proti chartistům.

Ne všechny události v historii turistiky jsou úplně šťastné. Ani našim horám se nevyhýbají dny, kdy se příliš nedaří, nepřeje počasí, zaúřaduje nešťastná náhoda nebo se celý kraj ocitá v nouzi. Obzvláště těžko pak bývá, když se objeví „červený kohout“. Ještě v prvních desetiletích 20. století byly požáry relativně častými událostmi, které dokázaly během pár desítek minut zničit dílo budované měsíce, roky nebo i desetiletí.

Hlavním místem pro odjezdy z Jablonce je, vzhledem k poloze města mimo hlavní železniční tratě, autobusové nádraží. Do roku 1953 meziměstské autobusy odjížděly ze Švermova náměstí, poté bylo vybudováno autobusové nádraží na Ovocném trhu, které město využívá dodnes.

Třetí lednový týden roku 1989 nečekaně otřásl československým komunistickým režimem. Plánovaný pietní akt ke dvacátému výročí smrti Jana Palacha se totiž změnil ve výbuch protestu proti normalizační moci. Tisíce lidí se mezi 15. a 20. lednem nebály opakovaně projevit nespokojenost a riskovaly tvrdý zásah pořádkových sil. Intenzita protestů překvapila nejen vládnoucí politiky, ale také opozici. Stala se předzvěstí revolučních událostí v listopadu 1989.

Významným lednovým jubilantem je Karel Čapek. Slavný spisovatel spatřil světlo světa 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích – hornickém městečku položeném na svazích Jestřebích hor na východě Čech, na dohled od Krkonoš, Orlických hor i skalních měst Broumovského výběžku. Většinu života Čapek prožil v Praze, kraj mládí jej však hluboce ovlivnil a po celý život inspiroval, takže východočeské památky i přírodní krásy nalezneme v mnoha jeho dílech.

Některé aspekty života v předrevolučním Jablonci se za posledních třicet a více let příliš nezměnily, jiné se proměnily zcela zásadně. Velké rozdíly nenastaly jen v množství a sortimentu obchodů, možnostech cestování nebo počtu zchátralých budov, ale také ve veřejné dopravě.

Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze v rodině cukráře ze Všetat. Změna režimu po roce 1948 postihla i jeho otce, který byl svými výrobky vyhlášený po celém okolí. V roce 1951 byla jeho cukrárna zrušena a o čtyři roky později i výrobna, a tak nastoupil jako dělník do pekáren v Brandýse nad Labem. Otec byl pro Jana Palacha velkým vzorem, miloval ho a velmi rád poslouchal jeho vyprávění o velkých postavách našich národních dějin. Zřejmě díky jemu si postupem doby vypěstoval mimořádný zájem o historii. Smrt otce v roce 1962 jím hluboce otřásla a znamenala mezník v jeho životě.

Dne 5. ledna 1887 prý průkopník českého sportu Josef Rössler-Ořovský sjel spolu s bratrem na lyžích pražské Václavské náměstí a odstartoval tak v českých zemích novou kratochvíli, která se později měla stát jedním z nejoblíběnějších zimních sportů. K lyžím se přitom dostal úplnou náhodou – když si o nějakou dobu dříve psal do Norska o ceník tamějších bruslí, připojil k adrese označení „Bruslařský klub Praha“. Ve Skandinávii „tajemnému“ českému jazyku nerozuměli ani slovo a zmíněný výraz si přeložili jako „Bruslar Ski klub“, takže do „klubu pana Bruslara“ poslali také nabídku „ski“ - lyží. Ořovského prý existence neobvyklého náčiní zaujala a zkusmo je objednal.

Ženy hrály v disentu velmi důležitou roli. Svědčí o tom skutečnost, že mezi mluvčími Charty 77 najdeme téměř třetinu žen. Jednalo se často o mimořádné osobnosti, které okolo sebe vytvářely svobodomyslné prostředí. Řada disidentek přebírala mužské role, neboť se ocitaly v obtížné situaci, kdy jejich životní partneři byli zavřeni. V období „normalizace“ se ovšem politicky motivované represe ženám nevyhnuly. Řada z nich strávila měsíce či dokonce roky ve vězení. Známé případy signatářek Charty 77 Zdeny Tominové a Ziny Freundové, které byly fyzicky napadeny příslušníky StB, jasně dokládají, že tajná policie používala i v tomto období brutální metody zastrašování politických oponentů.

V roce 1979 byl veřejnosti předán Areál zdraví, příměstské sportoviště TJ Liaz v Srnčím dole. Areál byl velmi oblíben a využíván k rekreačnímu sportování Jablonečanů i tréninkům tělovýchovných oddílů a školních tělocviků. Skvrnou hezkého místa ale byla nevzhledná a rozsáhlá skládka odpadků při vstupu od Bousovy ulice. V osmdesátých letech byl v Jablonci postaven plavecký bazén u přehrady a vystřídal letité lázně v centru města.

Štědrý den máme za sebou, vánoční atmosféra ale dál pokračuje, minimálně do Silvestra, kdy přivítáme nový rok 2019. Dny volna nám letos vyšly tak dobře, že při vybrání pouhých tří dnů dovolené můžeme strávit skoro dva týdny mimo zaměstnání, a tak máme spoustu příležitostí vyrazit někam ven. A když jsou ty Vánoce, tak třeba rovnou do Betlému!

Uprostřed socialistického Československa, v Praze v prosinci roku 1976 se sešla skupina lidí, kteří již nechtěli mlčet. Výsledkem jejich schůzek se stalo Prohlášení Charty 77, které hrstka intelektuálů vydala 1. ledna 1977. Chartisté nechtěli jen tak nějaký dokument – jejich záměrem bylo upozornit na to, že v Československu se lidská práva dodržují zatím pouze na papíře, přestože stát se k tomu zavázal.

Prosincový výlet za zajímavými místy severních Čech nás dovede opět do Vysokého nad Jizerou. Dějiny tohoto města na pomezí Jizerských hor a Krkonoš jsou naplněny významnými osobnostmi – nedávno jsme si vyprávěli o zdejším rodáku Karlu Kramářovi, kromě něj je ale s Vysokým nebo blízkým okolím spojen například spisovatel Josef Šír, který v sousední Staré Vsi učil, nebo básník Viktor Dyk, který ve městě rád pobýval a nedaleko má dokonce „vlastní“, tzv. Dykovu skálu. Samostatné povídání by si zasloužili určitě i lékaři-specialisté ze zdejšího Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie, jednoho z nejrespektovanějších zdravotnických pracovišť v České republice.

„Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám.“ To byla poslední slova Milady Horákové krátce předtím, než 27. června 1950 skonala na dvoře pankrácké věznice na šibenici.

Horské okresní město Jablonec nad Nisou bylo vzhledem ke své poloze a klimatickým podmínkám předurčeno za sportovní středisko, významem předstihující většinu ostatních českých měst. Sportovní aktivity se ve městě začaly rozvíjet již před druhou světovou válkou, naplno však propukly a poznávacím znamením města se staly v desetiletích po roce 1945. Primárně apolitický charakter sportovní činnosti navíc byl přijatelný i pro vládnoucí KSČ a stát tedy sport a jeho infrastrukturu i v Jablonci nad Nisou poměrně výrazně podporoval.

Ve druhé polovině 19. století pak do hor přišel nový způsob obživy – z rušných a znečištěných měst začali do kopců přicházet návštěvníci, kteří zde hledali klid, čistý vzduch a přírodní krásy. Postupně vznikaly značené turistické trasy, členové horských spolků budovali skalní vyhlídky a rozhledny, objevily se první horské chaty.

V roce 1978 skupina signatářů Charty 77 usoudila, že by měla vzniknout instituce, která by se zabývala pomocí politickým vězňům a politicky pronásledovaným. Hlavním důvodem bylo, že lidé jako například Václav Havel či Ludvík Vaculík dospěli k závěru, že zatímco oni jsou na veřejnosti známí, a proto si na ně StB příliš netroufla, existuje také řada politicky pronásledovaných občanů, kteří jsou perzekuováni daleko více, protože je mezinárodní veřejnost nezná, a tudíž nemají žádnou mediální ochranu.

Kulturní vyžití Jablonečanů bylo výrazně spojeno s kinem. Město disponovalo především velkým kinem Radnice (do počátku šedesátých let neslo název Stalingrad), které bylo jako jedno z mála v republice vybaveno 70 mm promítacím zařízením,což mu zaručovalo vysokou návštěvnost. Kromě promítání filmů byla jeho velká kapacita využívána i k pořádání kulturních akcí nebo besed, o které byl mimořádný zájem.

Text tzv. Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ schválilo plenární zasedání ÚV KSČ 11. prosince 1970. Dokument měl představovat kolektivní poznání strany a stal se závaznou normou pro interpretace událostí roku 1968. Přijetím Poučení se uzavřela první vlna rozsáhlých čistek, které se prozatím omezily na nejvýraznější představitele tzv. pražského jara a na „očistu“ samotné strany.

Tak už je tady zima? Těžko říct – jeden den mrzne a sněží, druhý den jako by přišlo jaro, počasí se mění jako zblázněné a my nevíme, jestli máme opět vytáhnout kola a tenisky nebo začít mazat lyže. Milovníci sněhu jsou z takového začátku prosince asi trochu zklamaní, na druhou stranu ale ještě pořád máme šanci udělat si pěkný pěší nebo snad i cyklistický výlet. Cílů, kam se můžeme vydat, je v našem kraji bezpočet. Dnes vás zveme do Horní Branné.

Jednou z oblastí společenského dění, ve kterých se před rokem 1989 nejvíce střetávaly individuální názory a pohledy na život obyvatel města s oficiální doktrínou totalitní moci, byla kultura. Kromě běžných programů v divadle, kině nebo v koncertních sálech se v dobovém programu pravidelně, zvláště při oficiálních výročích, objevovaly režimně laděné pořady, oslavující politiku komunistické strany nebo sepětí se Sovětským svazem.

Málokteré z obcí v horách, které dnes známe jako střediska cestovního ruchu, vznikly kvůli rekreaci nebo volnému času. Místa, která jsou dnes vyhledávána a všeobecně ceněna pro svou klidnou, romantickou nebo muzeální atmosféru, mají většinu své historie spojenou s běžným a náročným životem.

Básník Jaroslav Seifert se stal ztělesněním české poezie minulého století. Nobelovu cenu obdržel v roce 1984 nejen za výjimečné dílo, ale i za odvážné občanské postoje. Klasik české literatury patřil k prvním signatářům Charty 77. Jeho pohřeb v břevnovském klášteře v roce 1986 se stal tichou demonstrací proti normalizaci.

Nejžádanější formou trávení volného času byly dovolené, zájezdy i jednodenní výlety do zahraničí. V realitě socialistického Československa směřovaly v drtivé většině do tzv.spřátelených zemí – tedy k Baltskému moři do NDR a Polska, na maďarský Balaton nebo do černomořských letovisek v Rumunsku a zvláště Bulharsku. Mezi dobovými turistickými destinacemi figuroval i Sovětský svaz, kam často mířily zájezdy za odměnu při plnění soutěží a závazků, nebo výjimečně exotický socialistický stát Kuba.

Večer 29. listopadu 1989 poslanci v komunistickém Federálním shromáždění změnili ústavu. Zrušili čtvrtý článek o vedoucí úloze komunistické strany ve společnosti. A nikdo z nich nebyl proti.

Jak jsme se rekreovali v Jizerkách a Krkonoších před rokem 1989 a jak vypadala známá místa na horách tehdy a dnes? To vám přiblíží právě naše putovní výstava, která už nyní putuje po česko-polském příhraničním regionu.

Kromě organizované turistiky českoslovenští turisté rádi trávili dovolenou individuálně. V osmdesátých letech, kdy prakticky neexistovala síť ubytování v soukromí a bydlení v hotelech vyšší kvality (disponujících z dnešního hlediska spíše základním vybavením) bylo poměrně luxusní záležitostí, tak velkou popularitu měla tábořiště, autokempy a chatové osady, situované ponejvíce v turistických oblastech (nejoblíbenějšími destinacemi byly břehy velkých přehrad, toky vodáckých řek, jihočeské rybníky – regiony s vyšší průměrnou teplotou).

V listopadu 1968 vyhlásili vysokoškolští studenti na protest proti posrpnovému vývoji třídenní okupační stávku. Podpořili tak „studentské desatero", které zaslali politickému vedení. V něm mimo jiné požadovali svobodu slova a shromažďování, dodržování osobních svobod občanů, zrušení cenzury, svobodu výjezdu za hranice či svobodu bádání. „Není v tom radikalismus, chceme jen o málo víc než minimum samozřejmosti," říkali studenti, jejichž protest podporovali středoškoláci, dělníci, široká veřejnost i někteří profesoři.

Jedněmi z fenoménů 20. a počátku 21. století jsou cestování a hromadné rekreace. Před rokem 1989 patřily k vrcholům společenského dění i individuálních cílů obyvatel Československa.Od vysněných a pro většinu obyvatel nedostupných zájezdů do „kapitalistické ciziny“, přes nákupní výlety do blízkého socialistického zahraničí nebo organizovanou rekreaci ROH až po individuální turistiku v horách, na vodáckých řekách nebo po historických památkách.

Památek spojených se vznikem Československa a první republikou máme v našem kraji víc než dost. Sochy, pomníky, názvy ulic i veřejné budovy – odkazy na nejslavnější období naší státnosti najdeme snad v každém městě i vesnici. Jednu z nejzajímavějších takových památek můžeme najít v Lomnici nad Popelkou – komplex školních budov, jeden z největších v kraji a možná i v České republice.

Na podzim roku 1968 začínalo být zřejmé, že pražské jaro, pokus o reformu socialismu, je v Československu u konce. U moci sice stále zůstávala politická reprezentace reformních komunistů, československá politika se však již řídila podle diktátu Moskvy. Dalším krokem k normalizaci bylo zasedání ÚV KSČ, které ve dnech 14. až 17. listopadu 1968 přijalo první soubor opatření s názvem “Hlavní úkoly strany v nejbližším období“.

Spolu s byty byla v sídlištích postupně budována další infrastruktura. Jednalo se zejména o nákupní provozovny a prodejny služeb, jejichž otevření ale mnohdy výrazně zaostávala za stěhováním do panelových bytů a obyvatelům tak způsobovalo každodenní starosti.

“Tak naší mládeži připadá vznešený a odpovědný úkol být strážcem odkazu naší národní revoluce, z níž vznikla naše nová národní svoboda a náš nový, lidově demokratický řád.” Tak v dubnu 1947 ve svém projevu ke shromáždění Svazu české mládeže v pražské Lucerně prezentoval Klement Gottwald mládež jako budovatele nového státu, jako nositele pokroku zosobňujícího naději společnosti na lepší budoucnost

Málokteré místo v našem kraji se může pochlubit tak významným rodákem jako Vysoké nad Jizerou. V tomto městečku na pomezí Jizerských hor a Krkonoš se 27. prosince 1860 narodil jeden z nejvýznamnějších mužů našich moderních dějin – Karel Kramář. Politik mladočeské a národně demokratické strany, poslanec, ale hlavně první předseda vlády československého státu, jehož sté výročí jsme před pár dny oslavili.

Nejviditelnějším symbolem výstavby v socialistickém Československu jsou panelová sídliště. Paneláky z šedesátých až osmdesátých let výrazně, v některých případech pak zásadně poznamenaly tvář měst a jejich výstavbě předcházely rozsáhlé demolice předchozí, někdy cenné zástavby. Hradby panelových sídlišť velmi výrazně zasáhly také panorama Jablonce nad Nisou.

Dne 27. října 1968 byl přijat Národním shromážděním ústavní zákon o československé federaci. Vyhlášen byl ve Sbírce zákonů pod číslem 143/1968. Tímto zákonem byla dosud jednotná Československá socialistická republika transformována na federaci. Byla zásadně změněna struktura vlády. 1. ledna 1969 tak vznikly Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika, které byly součástí federace.

Největší prodejní plochy socialistického nákupního světa se soustředily v obchodních domech a v nákupních střediscích, především v oblastech panelových sídlišť. Obchodní dům typu Prior nebo Jednota v Jablonci nebyl, obyvatelé města si ale vzpomenou na Eweko na místě dnešní Billy.

„Obětovala bych všechny své dosavadní medaile za letošní vítězství. Protože nebojujeme za sebe, ale za nás za všechny. A naši lidé si zaslouží vítězství," řekla gymnastka Věra Čáslavská před odletem na olympiádu v Mexiku v roce 1968, dva měsíce po začátku okupace Československa. Právě na protest proti ní během slavnostního vyhlášení vítězů při zvuku sovětské hymny otočila hlavu od sovětské soupeřky směrem do země. Lidé po celém světě to pochopili jako jasný vzkaz, co si myslí o celé situaci ve své zemi. A sovětská gymnastka musela spolknout hodně hořké sousto.

Zřejmě nejvíce připomínaným tématem každodennosti před rokem 1989 jsou nákupy. Vzpomíná se na nedostatkové zboží, druhy dobových výrobků nebo těžko dostupný sortiment v Tuzexech. Pětadvacet let po sametové revoluci je situace v maloobchodním prodeji výrazně odlišná a některé aspekty každodenních nákupů jsou dnes již téměř nemyslitelné.

Na výlety můžeme cestovat mnoha způsoby. Buď už od domovní branky pěkně po svých, na horském či silničním kole, pohodlně autem nebo s knížkou a svačinou v ruce autobusem. Největší turistickou klasikou je ale jízda vlakem – vstát třeba ještě za tmy, došourat se na městský autobus a pak z nádraží vyrazit do neznáma nebo na oblíbená místa. Ranní nádraží jsou magická – šumí ruchem nadšených výletníků, okénkem v bufetu putují čaj, káva a obložené housky a průvodčí čekají na přípoje nebo na opožděné cestující. Málokteré severočeské nádraží je ale tak úzce spojené s turistikou, jako železniční stanice v Turnově.

Od srpna 1968 do června 1991 byla proti vůli občanů „dočasně“ rozmístěna v naší zemi okupační armáda. Tato vojenská síla mnoha směry ovlivňovala náš život, současně ale žila svým uzavřeným způsobem. Poslední sovětský voják opustil území Československa 25. června 1991. Odsun sovětských vojsk tehdy sledovala celá společnost s radostí i se zadostiučiněním. Byl to důkaz definitivního osvobození naší země od totalitní moci.

Restaurace, hospody, bufety nebo cukrárny patřily i před pětadvaceti a více lety do každodenního života a lidé se v provozovnách různého charakteru scházeli ke slavnostním příležitostem, po práci na pivu nebo u provizorních prodejních stánků na oficiálních akcích a lidových veselicích.

V dnešním článku zůstaneme u významných osobností z oblasti regionální turistiky, přesuneme se ale do Krkonoš. Tam, v Mříčné u Jilemnice, se 20. září 1859 narodil Jan Buchar, budoucí učitel, především ale průkopník lyžování a turistiky v našich nejvyšších horách. Byl jedním z vůbec prvních lyžařů v Čechách, stál u založení slavného Svazu lyžařů v Království českém a byl i jeho prvním předsedou.

Ryze politický akt, jakým byla invaze armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968, tvrdě dopadl i na československou kulturu včetně filmové tvorby. Nejen že přestaly vznikat filmy, které nevyhovovaly politickým a společenským zájmům, státnímu dohledu neunikly ani ty, které už měly premiéru za sebou. V trezoru na pražském Žižkově tak skončily desítky filmů, které často spatřily světlo světa až po roce 1989.

Život v socialistickém Československu se v průběhu čtyřiceti let nadvlády KSČ vyvíjel a v různých obdobích se utužovaly nebo naopak zmírňovaly politické i společenské poměry. V drastických padesátých letech byli občané státu tlačeni k aktivnímu životu po boku totalitní moci a drakonickými represemi byly stíhány celé skupiny obyvatel, které nezapadaly do oficiální doktríny nebo je státní moc vyhodnotila jako nebezpečné.

Září přechází v říjen a nadchází babí léto. Začínají se ozývat ranní mlhy a podzimní zádumčivost. Dřív než definitivně nastanou mrazíky a plískanice, můžeme však ještě stihnout několik pěkných prosluněných výletů – třeba za zářijovým oslavencem, Gustavem Leuteltem. Básník Jizerských hor, jak se Leuteltovi s úctou říká, se narodil 21. září 1860 v Josefově Dole.

Komunistický únorový převrat v roce 1948 byl proveden násilím a nemohl tedy mít jiný důsledek něž opět jiné násilí. Znamenal zničení demokracie jako systému vládnutí, založeného na spolupráci různých sil ve státě. A tím automaticky byla zničena i osobní svoboda každého jedince, jeho osobní prostor, nezbytný k vývoji a rozvoji jeho osobnosti. Byly potlačeny všechny základní svobody, které jsou samozřejmým atributem demokratického státu: svoboda projevu, svoboda shromažďování, svoboda náboženská i svoboda ze všech nejdůležitější – svoboda moci sám rozhodnout o svém vlastním životě.

Většina dnešních dospělých obyvatel Jablonce nad Nisou prožila větší či menší část svého života před rokem 1989. Socialistické zřízení, které mezi lety 1948 a právě rokem 1989 v Československu panovalo, skýtalo kromě neměnných pravidel, která fungují podobně v každé vyspělé společnosti, i řadu specifik, která dnes už neplatí. Jedním z nich byl život v područí totalitní moci.

Předposlední zářijová turistická pozvánka v rámci chystané výstavy "Rekreace za ROHem" nás zavede znovu na vrchol Smrku. Už ale nikoli na rozhlednu, nýbrž k pomníku, který stojí jen pár desítek metrů od ní. Pamětní místo připomíná, že na jizerskohorském vrcholu dne 16. srpna 1809 stanul německý básník Karl Theodor Körner.

Moskevský protokol, podepsaný 27. srpna 1968, znamenal pro Československou televizi konec jedné z nejvýznamnějších kapitol v její historii. Na počátku roku 1968 stála u zrodu obrodného procesu a později jej ve svém vysílání podporovala, byla kritikem předchozí politiky KSČ a některých jejích praktik, ve svých pořadech vedla s diváky dialog o demokracii a svobodě.

Přinášíme vám další "dřívější" názvy ulic a náměstí, které po roce 1989 zmizely z jabloneckého místopisu. Pamatujete kudy vedla Stalinova ulice nebo které bylo Stalingradské a které Švermovo náměstí ? Odpovědi najdete v článku.

Dnes vás zavedeme do Lužických hor, přesněji na jejich třetí nejvyšší kopec, Jedlovou (774 m). Tato znělcová kupa je pravou dominantou kraje kolem Varnsdorfu a při západním okraji Lužických hor, takže se na sklonku předminulého století stala logickým místem zájmu zdejšího horského spolku.Jeho členové se v roce 1888 dohodli, že na Jedlové postaví rozhlednu.

V polovině sedmdesátých let snaha o kriminalizaci „neorganizovaných hudebních skupin“ vyvrcholila zatýkáním a následně i zmanipulovaným soudním procesem, ve kterém byli členové skupiny Plastic People of the Universe obviněni z pobuřování a šíření vulgárních textů. Ačkoli obhajoba dokazovala, že texty nejsou vulgární, případně, že vulgarismy používali ve svých dílech i Lenin a další komunističtí politici či umělci, byli členové skupiny odsouzeni k nepodmíněným trestům vězení. Tento nespravedlivý rozsudek sjednotil českou opozici, která později žádala respektování občanských svobod v prohlášení Charta 77.

Před rokem 1989 se chodilo po Jablonci nad Nisou ulicemi Fučíkovou, Engelsovou nebo po náměstí Rudé armády.Proč a jak se některé jablonecké ulice a náměstí jmenovaly se dozvíte v uvedeném článku.

Tuto sobotu, 8. září, uplyne 97 let ode dne, kdy se začala stavět horská chata na krkonošském vrcholu Jínonoš, který ovšem známe více pod polským názvem Szrenica. Nejzápadněji položenou chatu na krkonošském hřebeni začala v roce 1921 budovat rodina Endlerových, která předtím prozovala nedalekou Voseckou boudu.

Předposlední prázdninový den, v pátek 30. srpna 1968, začalo předsednictvo ÚV KSČ projednávat návrhy na kádrové změny a návrh usnesení vlády o mimořádných opatřeních ke kontrole hromadných sdělovacích prostředků. Ještě týž den zřídila vláda Úřad pro tisk a informace (ÚTI), jemuž se začalo říkat „útisk“. Jeho hlavním úkolem bylo „usměrňování zpravodajství a publicistiky v československém tisku, rozhlasu a televizi“ v duchu moskevských ujednání, tedy sledovat a hodnotit naše i zahraniční masmédia.

Ve druhé polovině letošního srpna veřejný prostor zaplnilo téma 50. výročí okupace z roku 1968. S datem 21. 8. je ale spojena také jedna mnohem příjemnější událost – otevření kamenné rozhledny na Prosečském hřebeni.

„Lidé, v nichž ještě tkví jiskřička lidského citu! Vzpamatujte se! Slyšte můj křik! Křik šedého, obyčejného člověka, syna národa, který vlastní i cizí svobodu miloval nade všechno, i nad vlastní život! Vzpamatujte se! Ještě není pozdě!“ Slova, která den před svou smrtí vyslovil Ryszard Siwiec, muž, jenž se 8. září 1968 na varšavském Stadionu Desetiletí polil rozpouštědlem a zapálil. Svým činem chtěl protestovat nejen proti polské účasti na sovětské okupaci Československa a potlačení studentského protestního hnutí v Polsku na jaře 1968, ale v podstatě proti celému komunistickému režimu.

Těch hesel, vtipných i méně humorných, kultivovaných i vulgárních, kterými si národ posiloval sebevědomí a vyjadřoval svůj odpor proti okupaci, byla vskutku záplava. Byly tištěny, rozmnožovaly se i ručně opisem, malovaly se na plakáty a transparenty, psaly se vápnem po zdech, ohradách a po vozovkách, popsané jezdily vlaky, tramvaje, autobusy a motorová vozidla všeho druhu a značek.

Pro rekreaci v poválečných letech u přehrady byl využíván hlavně východní břeh s městským koupalištěm a Slunečními lázněmi. Ty byly zbudovány již v roce 1927 a po válce byly ještě v dobrém stavu. Koupaliště začínalo u hráze na východním břehu. Perlou rekreace však byly právě ony Sluneční lázně, kde byly na vodě umístěny i pontony. Plány na přetvoření poloostrova na vzdělávací a školský areál vzaly s koncem války za své. Zato v šedesátých letech dostaly břehy dvě nové dominanty – majestátní budovy Jablonexu a Bižuterie

20. srpna 1968 bylo úterý, běžný pracovní den, který nijak nevybočoval z každodenního rytmu. Liberec a Jablonec právě v tento den navštívila sovětská delegace oblastního výboru KSSS z družebního Vladimiru. Byla na přátelské návštěvě Severočeského kraje.

Snad nejtypičtějšími turistickými objekty v pohraničních horách jsou rozhledny. Stavěny byly a dodnes jsou na místech, která nabízejí kvalitní výhled do krajiny, kde je ale zároveň nutné překonat přírodní překážku, nejčastěji vzrostlý les.

To že se k srpnové invazi schylovalo několik měsíců předem a jaké politické události a manévry vedly ke dni ruské invaze, se dozvíte v článku připraveného podle knihy Luboše Příhody "A potom přijely tanky".  

Vzpomínka na výstavu "JABLONEC REÁLNĚ SOCIALISTICKÝ", která byla v rámci minulého cyklu "25 ro(c)ků bez opony" před čtyřmi lety k vidění v kostele sv. Anny. .... Aktuálně vzpomeneme téma koupání a rekreace v dobách minulých.

Martin Gregor a Milan Matoušek, jenž originálním a neotřelým způsobem přistupují k tvorbě legendárních Pink Floyd představili svou koncepci v jedinečném prostředí kostela svaté Anny v pátek 16.11.2018. Koncert v interiéru nejstarší jablonecké stavební památky byl neotřelým zážitkem nejednoho fanouška Floydů. Jako hosté vystoupili Michal Turek (violoncello), Lada Soukupová (zpěv) a Filip Šesták (trubka).